Jdi na obsah Jdi na menu
 


Příliš horké léto – minikiwi

11. 8. 2018

Actinidii argutu mám již přes deset let, po samosprašné Issai, pěstované v květináči (kde kupodivu krásně plodí) jsem vysadila 3 samičí a 1 samčí rostlinu do volné půdy u západní stěny domu. Rostliny vedu po stěně na KARI síti. Jedna ze samičích rostlin je velmi zakrslého růstu s drobnými plody, druhá je kultivar Julia, koupený ve výprodeji, poslední má být údajně červenoplodá odrůda (dovezla jsem si ji od Starkla z Čáslavi, která zatím za dobrých 8 let ještě neukázala ani poupátko).

Takříkajíc „vlajkovou lodí“ mých argut je vzrůstná Julia. U ní jsem se dlouho zlobila s plodností, než vůbec nasadila prvních několik plůdků, uplynuly od výsadby dobře 4 roky. Pak vždy sem tam nějaký plod – ale na argutu aspoň docela velký (12 až 15 x 40mm) a napodiv chutný. Tak jsem alespoň rostlinu využila jako podnož pro postupné očkování či roubování dalších odrůd. Štěpy chytaly velmi dobře, byť u hybridů (s A. chinensis) je jejich plodnost zcela neuspokojivá.

Tažení po mříži u stěny domu v její těsné blízkosti se dosud ukazovalo jako velmi výhodné – když pozdní jarní mrazíky poškodily či úplně zničily květy, v těsné blízkosti stěny domu se vždy nějaký díky teplu obývacího pokoje za stěnou zachránil a tak zase bylo aspoň pár plůdků pro radost.  A letos konečně nastal rok hojnosti! Žádné jarní mrazíky a na Julii masivní nákvět s následnou bohatou násadou plodů. Plody v letošním teple krásně přirůstaly a dělaly mi obrovskou radost … žel jen do července a nástupu dnů s tropickými teplotami. Julia už zatím stačila vyvést výhony i za roh na jižní stěnu a zejména na ní se u bílé stěny plůdky i listy skoro uvařily…  Nepomáhá ani velmi bohatá zálivka, v nejžhavějších dnech nutná i 2x denně. Poškození unikly pouze konce výhonů, vzdálené od západní stěny nejméně 30cm.  Mohu se snažit, jak chci, ale listy arguty jsou stále na pohled zvadlé a většina plůdků začíná mít žlutavé odstíny – ty spálené jsou s velkými hnědými popáleninami. Naproti tomu listy hybridních odrůd jsou krásně sytě zelené a ani ty extrémní teploty jim zjevně nevadí – ovšem plod na nich není letos ani jediný.

Na maloplodé argutě je letos jen pár desítek hodně malých plůdků, ale díky nízkému vzrůstu u západní stěny a dílčímu přistínění snáší tato rostlina vedra celkem dobře. Stejně tak Issai v květináči, postavený vždy na léto k ostatním argutám. Obě odrůdy budou letos zřejmě nezvykle brzy zralé.

V tyto dny začínají padat první úplně shořelé plůdky, vysušené a skoro zčernalé. V zoufalství nad ztrátou nádherné úrody jsem zkusila ochutnat částečně popálené plůdky, které jsou na zadní straně jen s malým nádechem ke žluté a na omak měkké. Když jsem vykousla tvrdou hnědou sluncem „ugrilovanou“ část , byly kupodivu předčasně zralé a chutné. Tak teď doufám, že snad přece jen nebude letos vše jen do kompostu.