Jdi na obsah Jdi na menu
 


S Michalem o citrusových roubovancích a substrátu

25. 7. 2008

Povídání s Michalem o roubovancích a substrátech

V půlce června se u mne zastavil na návštěvu podívat se na rostliny a trochu si o nich popovídat Michal přezdívaný „Šnek“ (člen diskusního fóra www.citrusy.cz). V následujících dnech jsme si ještě vyměnili přes SZ pár našich poznatků a zkušeností. S Michalovým souhlasem jsem chtěla použít jeho zajímavé postřehy do svého již déle chystaného článku o svých zkušenostech (nebo možná občas i experimentech) se substráty, ale … jistě to znáte: není stále nějak dost času…

 

A tak zatím, protože by (aspoň myslím) mohly naše úvahy i hledání příčin mého neúspěchu s letošním jarním roubováním (jednalo se o rouby dovezené z Řecka Petrovi Brožovi) zajímat i vás, nabízím vám k zamyšlení podstatnou část těchto SZ.

 

Michalovi za vše velmi děkuji.

 

 

 

Já:

 

Michale, tak jsem včera skoro celé odpoledne přesazovala a mezi jiným i všechny trifoliátové podnože s těmi řeckými rouby - jak jste viděl, skoro vše mi odešlo, z roubů růstal jen jediný - mandarina Chios. Výsledek byl, jak jsem už tušila - všechny podnože byly prakticky bez funkčních kořenů, ze zeminy jsem vybrala uhnilá torza. A pak se divím, že mi rouby nechytají... Nevím, jestli byla chyba již v podnožích (všechny byly trifoliáty ze skleníku z Lužánek) nebo jsem je zničila nevhodným zacházením já, ale z 9 ks podnoží byly v pořádku jen 3, které rouby všechny přijaly a teď krásně přirůstají.

 

...
 

 

Šnek:

 

No jo , bohužel se věci maji tak, že pokud není podnož v pořádku, tak nemůže být ani roub. O tom jsem se taky již spoustukráte přesvědčil. Na nevhodné zacházení bych moc nemyslel, protože trifoliáty snesou opravdu hodně - to sama jistě moc dobře víte.

 

Spíše mne napadá jiná věc - ze skleníku .... letos byla pro citrusy u nás dost mizerná zima. Bylo prostě moc teplo. A když slyším ještě kombinaci skleník, trifoliata a letošní zima, tak se moje úvaha ubírá spíše směrem k vyčerpání těch trifoliát ( u mne poměrně častý tzv. trifoláta efekt - někde jsem už o něm psal).…


Já:

S tou zimou máte naprostou pravdu, bylo nejen dost teplo, ale k tomu hlavně strašně tma... Ve skleníku to ještě šlo, tam jsem měla stabilně pod +8 (max. +10)°C, ale doma na oknech byť nevytápěných pokojů to byla skoro katastrofa. Zvlášť pro rostliny s plody dozrávajícími během prosince či ledna a na trifoliátě. Zimoval mi tak třeba kishumukan, Kuno a Okitsu - oproti rostlinám ze skleníku měly ještě další měsíc zpoždění. Ale hlavně že aspoň teď pořádně rostou, byť teprve z 1. letošní poriody. S těmi trifoliátami z Lužánek to bylo zřejmě horší, tam bylo ve skleníku opravdu mnohem vyšší teplo a navíc byly všechny podnože v pro mne dost zvláštním substrátu - připadalo mi to jako čistá rašelina. Asi jsem měla všechno hned přesadit bez ohledu na roubování. Myslím, že jak substrát nasál vodu, už ji nepustil, a moje obvyklá zálivka byla prostě vzhledem ke složení (a nasákavosti) zeminy občas moc velká. Žel až teď si zpětně uvědomuji, že to v teple rychle vysychalo a v chladnu naopak drželo vodu hrozně dlouho... Tehdy jsem se ale soustředila jen na rouby a substrátu nevěnovala příliš pozornost. Nu, trpké poučení pro příště. Citrumela tu zeminu zvládla a díky tomu, že rouby brzy vyrašily, tak jsem také mnohem dříve přesazovala. Možná jste si všiml, že na těch řeckých roubech (Dream a Ponkan na citrumelech a také ten jediný Chios na trifoliátě) narostly jen velmi světle zelené listy, což také signalizuje, že se substrátem nebylo všechno v pořádku.

 


 

Šnek:

 

Znám takovou zeminu - je to např. KTS2 (nebo možná i KTS BASIC) .... pro trifoliáty nejlepší ze všeho co jen může být, ale ......

 

Má však jedno riziko - tím je právě roubování, kdy rostlina ztratí většinu své nadzemní části a nemá jak vodu odpařit a kořeny tehdy nemohou růst. Cca 1-2 týdny před roubováním se nesmí vůbec zalít - potom to funguje. Jinak normálně rostoucí trifoliata v této zemině snese při letních teplotách i naprostá gigakvanta vody co je schopna tato zemina skutečně poutat (a že je zemina na povrchu zcela suchá? ... člověk se nesmí nechat oblafnout, zemina pěkně mate - uvnitř totiž opravdu skoro nikdy nevysychá) a roste prakticky před očima.
Já osobně KTS2 používám (a myslím, že i Adavo, ale ve směsi) - pro malé trifoliáty tak jak je, zcela čistou.

 

Ale pro jiné podnože a jakékoliv větší rostliny vždy ve směsi s něčím, protože vodní režim by byl nezvládnutelný.

 

Člověk se neustále učí. I Vy i já. Já jsem k těmto poznatkům dospěl taky poměrně nedávno a to v souvislosti přesunem pěstování citrusů čistě amatérsky do jiné úrovně ( nevím jak bych to nazval - je to stejný, amatérský, ale začal jsem používat určitých prků a fíglů z profesionálních školek, které množí rostliny ve velkém). Výsledky to rozhodně má. Stejně tak to má i svá rizika. Je to takové buď a nebo, všechno nebo nic. Takže člověk musí z počátku vše velmi bedlivě sledovat, protože udělat jen část tak a zbytek tak jak byl člověk dříve zvyklý k očekávanému výsledku bohužel hodně často nevede.

 

A to byl možná nechca i Váš případ - tu první polovinu věcí udělal někdo dle prvních postupů (aby byla rostlinka rychle velká, roubovatelná) a jakmile jste dostal rostlinku do péče Vy, tak jste začala posupovat dle druhého klíče. V tom okamžiku je prostě zle. I to je možnost. I když si více myslím, že hlavní příčinou bylo moc velké teplo přes zimu ve skleníku.

 


 

Já:

 

Michale, děkuji za vysvětlení a Vaše postřehy. Rozumný člověk se poučí ze zkušeností a chyb i druhých, troubovi ani "tuna" vlastních nepomůže...

 

Já se za poslední léta naučila aspoň pár dost důležitých věcí: např. nespoléhat na osvědčené názvy, ale číst i pokyny na pytlích se zeminami a hlavně - přizpůsobit podmínky pěstování svým možnostem. V praxi to pro mne znamená nutnost přizpůsobit substrát podmínkám a to zejména zálivce. Třeba to u mne neporoste ani z poloviny tak, jako např. u Zdeňka, ale zase nebudu mít rozmazlené rostliny, které mi budou odcházet při sebemenší patálii (přelití, přísušek, mráz, vedro atd ). Prostě uzavírám s rostlinami pro obě strany přijatelný kompromis.
K mému substrátu. Dříve jsem používala zahradnickou zeminu s trochou rašeliny a písku, navíc Býčkovo hnojivo a všechny citrusy bez ohledu na podnož v téhle směsi byly spokojené. Teď musím dávat mnohem víc rašeliny a pro kompenzaci těžší zahradní zeminu jako složku držící vodu a také zásobní hnojivo (+ další složky). A zohlednit navíc podnož.
Letos jsem zkusila ještě něco jiného a myslím, že to pro moje podmínky bude zřejmě to pravé. Začala jsem do substrátu přimíchávat kamínky (do betonu, frakce 4mm). Čím více mám nového substrátu kolem kořenů, tím větší podíl kamínků. Substrát je tak propustnější a ani ve větší nádobě již nehrozí přelití. Jílovitá složka naopak spolehlivě podrží i s rašelinou vodu, takže rostliny tolerují i poměrně nepravidelnou zálivku (což je pro mne klíčové v termínech, ale i při výkyvech počasí). Více kameniva dávám i pro řízkované citroníky a mandory a jako první vrstvu na dně hlubší nádoby hned nad (minimální) pískovou drenáží. Zatím z toho mám velice dobrý pocit. První výsledky by měly být vidět letos na výstavě.

 


 

Šnek

 

… Jak už bylo řečeno spoustukráte - co pěstitel, to jiná zkušenost, jen málo co má zcela obecnou platnost.

 

Já zase naopak hodně ustupuji od většího přidávání jílovité zeminy ze zahrady, protože jsem s tím měl velké problémy v období začátku zimy ( druhá polovina října, listopad a mnohdy i první polovina prosince - rostliny mám venku, střechu pod kterou bych je dal nemám a tak do rostlin prší a prší a zemina je tehdy opravdu hodně vlhká, resp. mokrá). Takto mokrá zemina mi prakticky vydržela do jara a co to znamenalo sama víte. U hodně lehké zeminy se v ní voda v kritickém množství udrží kratší dobu a zejména - při podezření na problém se snadněji vymění (=odstraní z kořenů). Samozřejmě to znamenalo i změnu zalévacích zvyklostí - tuto lehkou zeminu je třeba zalévat velmi často (třeba i několikrát denně) jen ve velmi malém množství, v chladnějších obdobích nezalévat vůbec, po každém dešti chodit ihned vylít všechny podmisky atd. Prostě mnohem více práce. Výsledky (=přírůstky) při tomto režimu jsou mnohem lepší. Jenže za jakou cenu? Při tomto režimu, kdy rostliny sice lépe rostou, je to totiž hra vabank. Sebemenší chyba (třeba opožděné vylití vody z podmisek po dešti) znamená pohru (= úhyn rostliny). A to si musí rozhodnout každý sám - jak chce hrát.

 

Já sám jsem se již dostal do fáze, kdy přemýšlím, že se vrátím ke starým zavedeným zvyklostem, protože nutné množství péče o rostliny hraničí, mnohdy již překračuje s množství, které jsem ochoten rostlinám poskytovat.

 

Vše je jen o nalezení jakési rovnováhy v podmínkách, který má každý z nás k dispozici, které jsou naprosto jedinečné.

 

 
Já:

 

Michale, naše úvahy se ubírají v podstatě stejným směrem...

 

Já jsem se vždy snažila pěstovat rostliny s co nejmenšími náklady (i nároky na péči), citrusy v podstatě adaptovat na naše podmínky. Trvalá výsadba "jedlých" odrůd s celoročním pěstováním na záhoně zatím moc reálně nevypadá, pořád to bude chtít nějaký zimní kryt s aspoň minimálním vytápěním, takže jsem zatím volila (stejně jako Vy) pěstování v nádobách co nejdéle venku s chladným zimováním. Z toho plynou i shodné problémy či úskalí, která musíme vyřešit. Zálivka je v současném stadiu našeho pěstování zřejmě klíčová. Jak v zimě, tak žel i v létě. A zde jsou dvě hlavní možné cesty: 1. přizpůsobit zálivku teplotě, světlu a substrátu včetně kořenového systému a nebo 2. přizpůsobit zálivku pouze teplotě a substrát naopak zálivce a kořenům.

 

Musím přiznat, že těch prvních 20 let pěstování (pokud to mohu vůbec nazvat pěstování) jsem šla tou první cestou. A až na výjimky výsledky "nic moc". Takže teď jsem celou věc přehodnotila a zkouším tu 2. cestu ... přizpůsobit substrát. Rostliny potřebují vodu, ale "přiměřeně". Ani moc, ani málo. Váš rozbor substrátu K2 a podobných typů byl výborný. Myslím, že tomu substrátu chybí právě jakási "pojistná složka" pro regulaci vodního režimu. U mne je tou pojistkou právě podíl zahradní zeminy (nejlépe z krtince - má ideální konzistenci) a to kolem 10% z celkového objemu. Čím víc mám rašeliny a písku, tím větší podíl mám jílovice (až cca do 15%). Navíc je tam i popel z větví zejména jádrovin včetně rozlámaných zuhelnatělých kousků. Myslím, že právě na jílovitou či hlinitou složku se váží živiny, takže nejsou lijáky vyplavovány z půdy. Když se substrát zavodní, nasáknou mimo písku a kameniva všechny složky. Při vysychání nejprve vyschne rašelina, v jejích vláknech může dojít k provzdušnění a zřejmě i okysličení půdy, a automaticky vytváří cosi jako izolaci pro jílovitou složku, ze které mohou vzít kořeny rezervní vodu se živinami. Voda vázaná na jílovici (v množství kolem těch 10% z objemu substrátu) nemůže ani v chladnu kořenům uškodit - na to je jí příliš málo. Ozkoušela jsem to za poslední asi 3 roky v zimě ve skleníku. Mokrá rašelina je podle mne v zimě mnohem větší průšvih pro kořeny.
A ještě je tu na vyzkoušení jedna složka - použít místo části kameniva keramzit. Mám z něj mnohem lepší pocit než z perlitu, není tak nasákavý a prolehčí i provzdušní kořenový bal. Co myslíte?


Šnek

 

Píšete to velmi správně. Pokud člověk pochopí, že nemá-li světlo, potřebuje rostlina chlad, tak mu zbývá k vyřešení prakticky jediný problém - tj. zvládnutí vodního režimu ... v zimě, ale i v předjaří a především na podzim .... a v období před a těsně po sklizni plodů (chce-li člověk mít chutné a velmi štavnaté plody, tak musí mít rostlina kořeny hodně ve vlhku, jinak jsou plody sušší, méně chutné).

 

Co se týká zemin, tak jako ideální se mi mi vždy jevila lesní hrabanka (z listnáčů Řečkovického lesa), která ve spodnějších vrstvách obsahovala sama o sobě určité množství písku a jílu. To šlo praktikovat, když jsem měl 4 menší rostlinky a do lesa jsem se vypravil s igelitkou, ale bohužel už ne nyní, kdy jsem od počátku letošního roku spotřeboval 400l zeminy .... to by v lese brzo nic nezbylo.

 

To, co píšete, se bude víceméně blížit obecné platnosti - avšak jen pro trifoliatu (či citrumelo?). Např. pro Zdeňkova Carriza je jakýkoliv jíl v zemině naprostá katastrofa. Jinak souhlas.

 

Já nyní zkouším jít jinou cestou - zálivku podřizuji všemu. Ještě jsem to nikdy nezkoušel a tak to prostě zkouším. Zlepšené výsledky, jak už jsem psal, to má, ale je to hrozná "drbačka". Několikrát denně k rostlinám velmi jemně přikápnu, po dešti vylívám podmisky, velmi malé rostliny při možnosti deště dokonce sklízím pod střechu, pokud se mi zdá, že něco pomalu vysychá, tak to přemístím na svá "pekelná" místa, kde praží slunce a zeminu mi pomůže rychleji vysušit atd., atd. Upozorňuji, že píši je o těch menších rostlinách, ty větší rostou tak jak byly dříve zvyklé. Motivace počínání je zřejmá - donutit rostliny dorůst maximální velikosti za minimální čas, aby je následná plodnost tolik neohrožovala. Budu se opakovat - výsledky to opravdu má: mám např. roční Unshiu Okitsu 1,2m vysokou !!!! (roub. 04/2007, navíc očekávám, že začne každou chvílí opět rašit), podobně jsou na tom i mnohé jiné rostliny. 
Keramzit - nevím. Neznám z hlavy jeho přesné fyzikální vlastnosti, ale tipoval bych, že to nebude to pravé. Sice asi nebude tak nasákavý jako perlit, ale zároveň je pevný a nedovolí kořenům prorůst dovnitř. A uzavřená vzduchová bublina, pokud není kořen alespoň z nějaké částí v ní, nebude asi mít požadovaný efekt ... můj prvotní pohled je spíše takový, že to bude jen zabírat místo v květináči. Ale nevím, neznám, nezkoušel jsem. Zkuste, uvidíte.


 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA