Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mandariny unshiu

1. 3. 2012

Mandariny unshiu

Mandariny unshiu (satsuma) jsou japonského původu a mezi komerčně pěstovanými citrusy patří k nejodolnějším vůči mrazu. Jsou to subtropické rostliny malého až zakrslého růstu (1,5 až 3,0m) s ranou až velmi ranou dobou dozrávání, beztrnné, samosprašné s plody bez semen. Nejranější odrůdy (skupina Goku wase) dozrávají již za 17 až 20 týdnů po odkvětu, pozdní (skupina Owari)  27 až 30 týdnů.  Rostliny raných odrůd snášejí bez poškození v dormanci (zimní klid) až -10°C.

Při mém způsobu pěstování a podmínkách pro citrusy je samozřejmé, že mandariny unshiu jsou stěžejní součástí mého sortimentu. Pěstuji je takřka výhradně naroubované na trifiliátě, v posledních letech s tvarováním na štíhlá vřetena, většinu odrůd v nádobách s letněním na zahradě kolem bazénu popř. s lehkým přistíněním stromy na zahradě. Podle počasí rostliny vynáším ze zimoviště již od půlky dubna, počátkem května již jsou na svých letních stanovištích. Tam v průběhu 2. až 3. dekády května začínají kvést, konec kvetení se někdy protáhne až do půlky (výjimečně konce) června. Pozdější nákvět v mých podmínkách nemá smyslu - plody by nestačily do příchodu zimy dozrát. Rostlinám, které chystám toho kterého roku na výstavu, ukončuji letnění dříve – dle denních teplot od konce září do počátku října. Tyto rostliny jsou přemístěny na prodloužení vegetace do skleníku popř. do mé zimní „minizahrádky“ (což je trojúhelníkový výběžek obývacího pokoje s francouzskými okny) a tam zůstávají až do výstavy. Rané odrůdy v té době (konec října) již bývají i pěkně vybarvené a chuťově velice dobré, s příznivým podílem cukrů. Ostatní rostliny sklízím do skleníku (popř. nejprve „na dojití“ plodů do „okeníku“, kde byla těsně předtím zlikvidována rajčata s paprikami – tyhle rostliny přemisťuji do skleníku až jako úplně poslední během prosince). Skleník je přes zimu pouze temperovaný, teplotu v něm nechávám klesnout až na -3°C, ale už se mi opakovaně stalo, že jsem teploty neuhlídala a došlo k poklesům na -4,5 až -5°C, v zimě 2005/2006 dokonce v nejchladnějších místech až na -6°C. Místa ve skleníku, která jsou vystavená nejnižším teplotám, jsou samozřejmě vyčleněna větším raným unshiím v nádobách  s průměry nad 16 až 20cm. Několik mandarín unshiu je vysazeno na trvalé stanoviště ve volné půdě opěrek skleníku

Dříve jsem zkoušela pěstovat doporučené odrůdy unshií i v bytě, ale teplé zimování na okně se u mne ani na bytové podnoži dlouhodobě neosvědčilo – nejpozději po 3 letech a 1. plodnosti se se mnou rostlina během následujícího roku (či zimy) rozloučila… Pro unshie se mi neosvědčily, až na jedinou výjimku, ani jiné podnože, než trifoliáta. Citranže v chladném zimování jsou velice náchylné již při běžné vlhkosti kořenového balu na uhnití kořenů, na zimu se musí trochu podsušit, což pochopitelně nevyhovuje rostlinám s dozrávajícími plody, tedy ještě ve vegetační „pohotovosti“. Totéž platilo o mých rostlinách na kubánských pomerančovnících. Citrumela zase byla v mých podmínkách s mandarinkami unshiu nekompatibilní – po několika letech (zpravidla po 5 až 6) a 2. až 3. plodnosti došlo k náhlému úhynu koruny. Podnož mi zpravidla zůstala k přeroubování.

Mohu potvrdit skutečně vysokou mrazuvzdornost některých odrůd mandarín unshiu, které jsem (zčásti opravdu nechtěně) důkladně prověřila. Jedná se o odrůdy Miyagawa, Tanikawa a Wakayama, které jsou mými nejstaršími. Byly roubovány na jaře r. 1993 a jako jediné pamatují výsadbu ve volné půdě původního skleníku (resp. tehdy „lahvovníku“). Skleník byl vytápěn jako dnes elektřinou, topnými médii byly tři topné spirály, rozmístěné trojúhelníkovitě po skleníku. Problém byl ovšem v tom, že jsem tehdy bydlela v paneláku na opačném konci města a kdykoliv klesly mrazy pod -15°C, vypadával proud… Při -22°C jsem se dostala na zahradu až 3. den, kdy už bylo venku „jen“ asi -15°C. Proud vyhozený, skleník zamrzlý, uvnitř aktuálně za slunečního svitu v poledne -8°C (v noci či ráno muselo být podstatně víc). Zmrzla Aoshima, psidia, fejchoa, ale přežily (jen s omrzlými nevyzrálými listy) výše uvedené unshiu a dokonce i pomerančovník Washington(!). Tehdy šlo o mladé rostliny, které ještě do té doby neplodily. Mandarinu Miyagawa, která již je ve velké nádobě a léta mi bojkotovala plodnost, jsem přes zimu 2008/2009 nechala v nevytápěném okeníku přes celou zimu. Jedno ráno jsem tam naměřila -10,8°C. Mandaríně se nestalo nic, ale konečně po letech pořádně nakvetla a mohla se na podzim předvést na výstavě plná plodů…  Jak je vidět, mrazové „drcnutí“ občas mandariny unshiu opravdu potřebují, aby zaplodily k naší radosti.

K mrazům ve skleníku ještě takovou zajímavost. V prosinci 2009 mi při vyhoření relé klesla teplota ve skleníku na -4,4°C. Těsně předtím jsem donesla do skleníku z bytu unshiu Kelasurskij (na citranži) s posledními 2 plody. Zřejmě byly předtím již zralé, jen nevybarvené a s "utlumenou" chutí díky předchozím vyšším teplotám za současného zimního nedostatku světla v hale domu. Sklizeny byly postupně, po tom zmrznutí bylo zejména na tom posledním plodu zřejmě cítit hnití, takže už se ani při dobré vůli plod jíst nedal. Oplodí navíc získalo nahnědlý nádech. Úplně stejně mi dopadly plody Kuna, které byly již před zmrznutím vnitřně zralé. Naopak Silverhill ten mráz nevadil, plody zřejmě při zmrznutí teprve dozrávaly, tak se oplodí zbylých 2 plodů pomalu vybarvovalo do žluto zelené.  … Kelasurskij ani Kuno tu zimu nepřežily, Silverhill přezimovala dobře jen s odmrznutím nevyzrálých pozdně letních výhonů.

Zima 2009/2010 a pak i 2010/2011 vůbec byla pro některé z mých matečných rostlin jednou z nejkritičtějších – doslova pohroma. Po značném vysílení rostlin vysokou plodností a výstavou po náhlých  mrazech ve skleníku mi v zimě 2009/2010 uhynuly mandariny unshiu Kelasurskij, Miho, Matsuyama (na trifoliátě), tangor Kuno, v následující zimu jsem zapomněla (kromě dalších mandarín) v okeníku Okitsu, Matsuyamu (na citranži) Pionier NO80 a tangor Tanikawu – Okitsu po problémech posledních let a Matsuyama uhynuly, ostatní 2 rostliny velmi silně omrzly a obrůstaly až z dolní části kmene.

U mandarín unshiu je při mém způsobu pěstování možné využít i střídavé plodnosti. Mám zkušenost, že teplé zimování, je-li jen ob rok, rostlině nevadí a to ani když je na trifoliátě. V roce, kdy má bohatou plodnost, mohou plody dozrávat doma, pokud se během zimy oteplí, tak rostlinu po sklizni přemístím na konec zimy do skleníku, následující rok si odpočine bez plodů při chladném zimování ve skleníku a další rok pak zase s pěknými přírůstky bohatě plodí.

Rok 2012, i když léto nebylo příliš nadějné, byl pro mandariny unshiu nakonec velmi přející. Zpravidla (na moje podmínky) velmi brzy kvetly a to se příznivě projevilo na růstu a zejména dozrávání plodů. U mne nejranější Slava Vavilova vybarvovala letos plody již koncem září a první plody jsem sklidila ve výborné kvalitě již 6.10. I velmi rané mandariny unshiu, přes obvyklou vyšší kyselost, byly s výraznou chutí a příjemným podílem cukrů, odrůdy dozrávající tento rok v polovině listopadu byly chuťově velmi bohaté, výrazné, s vysokými cukry a kyselinami tak akorát – prostě „neměly chybu“.

 

Z mandariun unshiu, co jsem měla možnost dopěstovat do plodnosti, považuji v mých podmínkách za nejlepší Matsuyamu, Okitsu, Miyagawu MI6 a především Slavu Vavilova. V r. 2012 se k nim přidává i Mičurinec.

 

Aoshima

Popis a původ: japonská pozdní mandarina skupiny owari (dozrávání ve 2. polovině prosince), dle jiných údajů středně raná (futsu – dozrávání v polovině listopadu). Zakrsle rostoucí s kompaktní korunkou (cca do 2m výšky), stromek nebo keř. Plody jsou zploštělé, (na mandarinu) velké, dají se jíst již při zelenožlutém oplodí, sladké, šťavnaté, velmi chutné, váha cca 170g. Dle literatury vhodné pro pěstování v bytech.

aoshima-i---iii.2005.jpgRoub jsem získala na schůzi citrusářů v červnu 2000. Rostlina byla roubována na jaře 1999, podnož trifoliáta. První dva roky vůbec nerostla, základ korunky začala tvořit dokonce až během r. 2003. Zimovala (až do r. 2005, kdy byla na zimu přemístěna poprvé do zrekonstruovaného skleníku) v mé zimní „minizahrádce“ při teplotách kolem 17°C.

Poprvé zakvetla až koncem června  do počátku července 2004(7 poupat) a nasadila z nich 2 plody. Plody během zimování (v zimní „minizahrádce“) pomalu dorůstaly a koncem února se začal 1. z nich vybarvovat. Byl sklizen 13.3.2005. Byl poměrně malý, zploštělý, žluto oranžový, velikost 50x36mm, oplodí velmi lámavé, dužnina tmavě oranžová, šťavnatá, chutná, bez semen. 2. plod byl sklizen o několik dní později – zeleno žluto oranžový, velikost 49x39mm, oplodí tl. 1mm, přilehlé, dužnina sladkokyselá, šťavnatá, výborná.

Toho roku rostlina po 1. plodnosti odpočívala a znovu zakvetla (11 poupat) v r. 2007. První poupě rozkvetlo 18.5., nasadilo se 7 plodů, které jsem redukovala na 5 plodů, ale všechny plůdky samovolně opadly..

V r. 2008 nasadila 35 poupat, první 2 rozkvetla 31.5. Po dílčí redukci poupat i plůdků byly ponechány 3 plody, které se později samovolně zredukovaly na jediný. Plod nestihl narůst a byl na počátku zimování ve skleníku odstraněn.

Rostlina je pěstována v nádobě a tvarována na štíhlé vřeteno.

V r. 2009 nasadila 15 poupat, první  rozkvetlo 8.5., dokvět 21.5. Nasazené plůdky byly redukovány nejprve na 3 plody, poté, když skoro nepřirůstaly, na jediný, ale ani ten nedorostl a ve velikosti cca 30mm byl před zimou odstraněn..

Následující rok 2010 rostlina vůbec nekvetla, ale aspoň dobře přirůstala.

aoshima-ii---plody.jpgV r. 2011 jsem se konečně dočkala… Aoshima nasadila 26 poupat, první 2 kvetla 13.5., a ostatní během května. Z nasazených plůdků jsem jich ponechala osm, s tím, že si rostlina určitě zase něco shodí. Ale tentokrát byla násada zcela bez propadu, plody přes léto slibně přirůstaly a počátkem října jsem kvůli výstavě umístila rostlinu do skleníku. Rostlina byla pak ve 3. dekádě října jedním z mých nejhezčích exponátů na klubové výstavě. Po výstavě jsem nechala Aoshimu díky teplému počasí na zahradě až do počátku listopadu, pak ji přemístila na 2 týdny do okeníku a nakonec domů do haly k francouzskému oknu. Již v okeníku ukončily plody růst a začínaly se vybarvovat.  V ukončené první dekádě prosince byly světle žluto oranžové s jen mírně nazelenalým odstínem, velmi zploštělé s podobnou velikostí, oplodí na některých z nich na omak uvolněné. První 2 plody jsem ustřihla 11.12. Váha 1. plodu 98g, velikost 64x48mm, oplodí skoro hladké, mírná jamka, tl. 2,5mm, dobře loupatelné, dužnina sytě oranžová, velmi šťavnatá, váha 69g, sladká, nižší kyselost, lehounce utlumené aroma ale výborná, 1 semeno. 2. plod – váha 101g, velikost 64x49mm, oplodí dtto, semencový sloupek dutý, dužnina velmi šťavnatá, sladkokyselá, příjemné aroma, výborná. V následující den jsem se s rostlinou kvůli místu i problémům s pozdním dozráváním musela rozloučit. Její nový majitel ji umístil ve skleníku a hned ochutnal další plod - byl hodnocen jako chuťově dobrý, svěží, váhu měl okolo 95g a rozměry trochu menší než dva předešlé, které jsem sklidila ještě já doma. Zbytek plodů byl ponechán na  rostlině až do konce roku, aby se ještě vybarvily. Byly otrhány 5.1., váha 115g, 105g, 106g, a 84g. Plody byly chutí stejné jako ten předchozí a dle zaslaných fotografií bylo zřejmé, že se již prakticky více nevybarvily. Přesto jsem velmi ráda, že Aoshima nového vlastníka nezklamala a má z ní radost.

 

Hashimoto

Popis a původ: japonská super raná mandarina skupiny goku wase, vznikla jako sport na manrarině Matsuyama. Roste zakrsle (nízký stromek nebo keř), brzy nastupuje do plodnosti. Plody jsou větší, podobné Okitsu, dužnina sladká, šťavnatá, příjemné chuti. Ve Španělsku dozrává již začátkem září, u nás trochu později. Plody po dozrání je třeba hned sklidit, jinak ztrácejí kvalitu. Odrůda potřebuje kamenitou půdu, na hlubokých půdách méně kvalitní.

hashimoto-x.2010.jpgRoub jsem získala v Moravci a naroubovala na podnož trifoliáty v červnu 2006. Rostlina narůstala poměrně pomalu a tvarovala se na palmetu. Byla zimována v opěrce skleníku s letněním na zahradě. .

Poprvé nasadila (jediné) poupě v r. 2008, rozkvetlo 28.5., ale nasazený plůdek brzy opadl.

Znovu kvetla až v r. 2010 – nasadila 6 poupat, která rozkvétala od 26.5. do 5.6. nasadil se 1 plod, který již rostlina udržela. Byl poměrně malý, zploštělý, koncem října, kdy byl přenesen na zimování do skleníku, se teprve začínal vybarvovat do světle žluté.  Byl sklizen v listopadu, stále jen se žlutým oplodím. Jeho velikost, váhu i chuť jsem žel zapomněla zaznamenat, ale pokud si vzpomínám, nebyl „nic moc“.

V r. 2011 rostlina vůbec nepřirostla, stála, ale zimu ve skleníku přes poměrně silný mráz (nejnižší  teploty několikrát přesáhly -5°c a krátkodobě až -5,6°C) přestála v dobrém stavu.

(oprava původně chybného údaje v důsledku záměny odrůd)

 

 

 

Hayashi

Popis a původ: japonská středně raná mandarina skupiny futsu – dozrávání v polovině listopadu). Vznikla jako pupenová mutace z Owari. Poměrně vzrůstná,  plody udržují mimořádně dobře vysokou kvalitu. Jsou zploštělé, žluté, velké, u stopky protažené, dají se jíst již při zelenožlutém oplodí, šťavnaté, velmi chutné, váha až 250g. Jedna z předních odrůd Japonska.

Matečnou rostlinu roubovanou na trifoliátě jsem koupila na jaře r. 2004 v Agru Přízřenice. Ještě tentýž rok zjara nasadila několik poupat, z nichž jsem ponechala 1 plod. Plod jsem sklidila 4.12.2004. Byl sytě oranžový, silně zploštělý, oboustranné prohlubně 53x39mm. Oplodí lámavé tl. 2mm. Dužnina 11 segmentů, tmavě oranžová, velmi sladká (bez kyselin), bez semen, s tužšími membránami, velmi chutná. Rostlina v následujícím roce odpočívá, neroste a přes zimu ve skleníku , možná v důsledku přemrznutí (ve skleníku -6°c) odumírá.

Rouby z první rostliny jsem naštěstí počátkem května 2005 naroubovala na další podnože – semenáče trifoliáty a řízkovance trifoliáty. Do dalšího roku jsem si ponechala 3 z nich – 2 rostliny na řízkovaných trifoliátách a 1 na semenáči. Výsledky jejich růstu byly docela překvapující: vůbec nejpomaleji rostl roub na semenáči trifoliáty a za další 3 roky, co jsem držela všechny 3 rostliny, růst nevyrovnal. Naopak rostlina na silném řízku z chorvatské.trifoliáty měla neuvěřitelně velký kořenový systém a roubovaná část rostla poměrně bujně.

 Právě tato rostlina poprvé zaplodila v r. 2008. Na jaře nasadila 14 poupat, která rozkvétala od 16.5. do 4.6. nasazené plůdky jsem vzhledem k velikosti rostliny redukovala na jediný. Plod dozrál a samovolně spadl 2.11.2008. Byl silně zploštělý, poměrně velký 70x50mm, oplodí žluté se zelenými skvrnami, lámavé, puflé tl. cca 3,5mm. Dužnina světle oranžová, šťavnatá sladkokyselá, bezsemenná, velmi chutná, 8 segmentů, voňavá. Rostlina byla pěstována jako palmeta a následující jaro s násadou několika desítek poupat odprodána.

Rostlinu na semenáči trifoliáty, která z původní trojice rostla nejpomaleji, jsem si ponechala jako matečnou. Byla zapěstována na štíhlé vřeteno.

Poprvé kvetla v r. 2009, kdy nasadila 5 poupat, která postupně rozkvétala od 18.5. do 26.5. Plůdky jsem redukovala na jediný, který ale později samovolně upadl. Rostlina tak přes léto mohla lépe narůst a zimu ve skleníku přečkala ve výborném stavu zcela bez poškození.

V r. 2010 rostlina nasazuje 52 poupat, první (3) poupata rozkvétají 22.5., dokvět 12.6., nasazují se malé plůdky, které ale velmi brzy všechny zase postupně opadly. Rostlina nepřirůstá, po zimě ve skleníku následující rok pomalu prosychá. Nepomohlo ani přesazení a silný zpětný řez. Pokusy o rychlé zaroubování se nezdařily.  Teprve letošní jaro ukáže, zda se mi podařilo rostlinu aspoň zachránit. Každopádně je pro mne tato odrůda nanejvýš zajímavá, již pro příznivou dobu dozrávání velkých chutných plodů, tak ji budu do budoucna chtít mít ve své sbírce.

 

Kawano

Popis a původ: stará japonská odrůda ze skupiny wase (rané), objevená již koncem 19. století jako pupenová mutace mandariny unshiu. Zákrskově rostoucí do 2m výšky) bohatě plodící ve shlucích, listy drobné, světle zelené. Plody střední do 70 až 80g, mírně zploštělé, nesymetrické. Oplodí poměrně dobře loupatelné, oranžové až načervenalé, dužnina šťavnatá, osvěživá, sladkokyselá s dobrým aroma. Dozrává od 10. do 15. října. Je vhodná pro pěstování v bytech.

kawano-6.12.2011.jpgRoub Kawano jsem získala na Kociánce a naroubovala počátkem března 2003 na silnou podnož trifoláty z dovezených chorvatských semen. V r. 2006 jsem ji zasadila do volné půdy opěrky skleníku. Rostlina se brzy ujala a začala dobře přirůstat. V podobě plochého štíhlého vřetene ji vyvazuji (boční větve) na mříž na stěně skleníku. V literatuře popisované odrůdě se zatím ale příliš nepodobá – listy velké, tmavě zelené, kvetení velmi sporé, plodnost minimální, malé plody dozrávají spíše středně raně (v listopadu).

 

 

 

 

 

V r. 2012 kvetla (jako obvykle) velmi spoře – nasadila jen 13 poupat, která rozkvétala od 7.5. do 15.5. Ponechala jsem ovšemže vše, co se nasadí, ale malé plůdky postupně opadávaly a nakonec se udržely jen dva na jediné větvičce. V létě dobře narůstaly a začaly se vybarvovat již ve 2. polovině října. Oba plody jsem nechala vybarvit do sv. oranžova. První plod jsem sklidila. 18.11. Byl krátce hruškovitý s výraznou jamkou, průměr 60x49mm, váha 85g. Oplodí hladké, přilehlé, podobné pomerančovému, dobře loupatelné tl. 3mm s množstvím silic. Dužnina oranžová, 8 pravidelných segmentů, šťavnatá, velmi sladká s mírnou, velmi příjemnou nakyslostí, výborná. Myslím, že plod chtěl být sklizen o něco dříve. 2. plod jsem sklidila o dva dny později – velmi se podobal 1. plodu, průměr 58x48mm, váha79g, dužnina vynikající.

… Pokud by byly plody nadále podobné kvality,  byla bych s jejich chutí velmi spokojená.

 

Myslím, že jsem u této rostlinu udělala jednu zásadní chybu při roubování. Roubovala jsem totiž do „obráceného V“ a neuvědomila si při tom, že trifoliáta jako podnož po čase znašně přerůstá naroubovanou odrůdu. V případě „obráceného V“ to znamená, že sílící podnoží je pata roubu stále více rozevírána do otevřeného úhlu a živiny z podnože tak jsou zpomalovány v proudění do kmene. Koruna se stále snaží růst, nasazuje málo poupat a silně redukuje těch pár plůdků, co vůbec nasadí … aspoň doteď.

 

Matsuyama

Popis a původ:  raná odrůda vzniklá pupenovou mutací odrůdy Owari menšího vzrůstu, stromek nebo keř s hustě olistěnou korunou a tmavě zelenými listy. Plody střední velikosti v průměru cca 6cm, oplodí sytě oranžové, dužnina sladká, šťavnatá, aromatická. Bohatě plodí i v nádobách a v literatuře je doporučována i pro pěstování v bytech. Matsuyama patří k nejlepším mandarinkám, u našich pěstitelů je velice oblíbená.

První Matsuyama, na níž mi dozrál plod, byla na podnoži citroníku (roubována v srpnu 2002)

Matečnou rostlinu roubovanou na trifoliátě jsem koupila na jaře r. 2004 v Agru Přízřenice.  Ještě téhož jara vytvořil 1 poupě, které vykvetlo v dubnu a vytvořilo plod. Plod byl sklizen 5.11.2004. Oplodí sytě oranžové, mírně uvolněné (v té době již 3 týdny), velikost 66x50nn, oplodí tl. 2,5mm. Dužnina s 10 segmenty oranžová, přezrálá, chuťově nevýrazná, bez semen. Rostlina následující rok nepřirůstá a přes zimu ve skleníku odumírá.

Rouby z první rostliny jsem počátkem května 2005 naroubovala na 3 podnože – semenáč trifoliáty, semenáč citranže (dovezený od S. Tunkl z Rakouska) a řízkovanec trifoliáty.

matsuyama-xi.2008.jpgMatsuyama I – podnož  semenáč trifoliáty. Rostlina se tvaruje na nízký keřík s několika kosterními větvemi.  Poprvé kvete jediným poupětem (v mé zimní minizahrádce) 29.3.2006, ale bez násady, v r. 2007 z opět jediného poupěte (rozkvět 12.5.) nasazuje plůdek, ten je ale o měsíc později uražen při krupobití. Rostlina tak může ten rok ještě trochu zesílit.

V následujícím roce (2008) nasadila 20 poupat, kvetla 16.5. až 5.6., nasazené plůdky jsem zredukovala na 7, později ještě 1 plůdek upadl, zbylých 6 rostlina udržela až do zralosti. 1. plod byl sklizen na výstavě 4.11. – oplodí žlutozelené, tl. cca 4mm, puflé, dužnina žlutooranžová, velmi šťavnatá, dost kyselá.  Další plod jsem sklidila následující den. Oplodí žlutozelené tl. 3mm, přilehlé, lámavé, kořenité vůně, s jamkou. Průměr plodu 60až 65x47mm, váha 120g, dužnina světle oranžová s 10 nestejně velkými segmenty, váha dužniny 90g, mírně tužší, kyselosladká (převaha kyselin), chutná. 3. plod (sklizen 6.11.) – žlutozelený, průměr 59x62mm, váha 95g, s krkem, dužnina oranžová, šťavnatá, výrazně kyselá. Další plody sklizené v průběhu listopadu byly rovněž velmi podobné.

V r. 2009 rostlina odpočívá a jen mírně přirůstá z jarní růstové periody.. Po dosavadních dobrých zkušenostech s odrůdou (i když zejména na citranži) jsem rostlinu po přenesení do skleníku na zimu vysadila do volné půdy opěrky ve skleníku na jedno z nejslunnějších míst při severní stěně skleníku.  Přála jsem si ji mít jako jednu ze svých hlavních rostlin. Žel náhlé mrazy ve skleníku způsobily totální umrznutí celé koruny a zůstala jen silná podnož. Ta následující rok zakořeňovala ve volné půdě a vyrůstal jí nový silný terminál. Počátkem května  2011 byla znovu naroubována roubem Matsuyamy, který po vyrašení posléze v letních vedrech zase všechny lístky shodil. Zda roub poroste, ukáže až jaro 2012, zatím vypadá po zimě velmi dobře.

V r. 2012 roub přirostl jen o 2 očka a nechal si jen jediný lístek. Rostlina, jak se zdá, preferuje boční výhony, naroubované Tiaharou.

 

 

Matsuyama II – podnož  semenáč citranže (určitě ne Carrizo, matsuyama-ii.jpgpříliš pomalý růst). První (1) poupě nasazuje 14.5.2007 a z něj se vytvořil plod, který jsem sklidila 13.11.2007. Byl žlutooranžový s nazelenalou skvrnou, průměru 62x52mm, váha 103g, s jamkou oplodí hrubší, mírně uvolněné, dužnina oranžová, šťavnatá, sladkokyselá, velmi chutná. V zimě je rostlina poškozená mrazem, část rostliny bylo nutné uschlou odstranit, tak další 2 roky jen přirůstá. Rostlina se ochotně tvaruje na štíhlé vřeteno.

V r. 2010 nasazuje cca 35 poupat, první dvě rozkvétají 19.5. Rostlina si sama redukuje nasazené plody. Zůstávají 2 plody, s nimiž jde rostlina na klubovou výstavu. První plod je sklizen hned po výstavě počátkem listopadu, druhý, velmi podobný,  4.12. Světle oranžový, zploštělý,  průměr 62x48mm, váha 90g, oplodí tenké (cca 2,5mm), Dužnina šťavnatá, sladkokyselá, velmi chutná. Rostlina zimuje ve skleníku, ale přestože je umístěna blízko topidlu, zimu žel nepřežila nakonec ani podnož. A nebo možná se se mnou rostlina rozloučila právě v důsledku neuhlídání vodního režimu a uhnití kořenů… (největší nebezpečí studeného zimování rostlin na citranžích).

 

Matsuyama III – podnož  řízkovanec z chorvatského semenáče trifoliáty (z března 2003). Rostlina se tvaruje na zakrslé štíhlé vřeteno.  Poprvé kvete v r. 2006, ale nasazený plůdek brzy shazuje.

matsuyama-iii---x.2009.jpgV r. 2009 kvete 3 poupaty, 1. rozkvétá 27.5., poslední 6.6. Přestože je rostlina poměrně malá, ponechávám jí 1 plod. S ním je po letnění na zahradě umístěna počátkem listopadu na klubové výstavě (jako ukázka, jak i malá rostlina může nést pěkný plůdek). Plod je v době výstavy již vybarvený do světle oranžové barvy.. Aby se rostlina dále nevysilovala, je sklizen hned po výstavě. Je šťavnatý, sladkokyselý (mírně více kyselin), velmi dobrý. V zimě rostlina trochu namrzá a na jaře ji musím cca o třetinu zkrátit.  Tento rok a pak i následující jen odpočívá.

Po zimě 2010 se se mnou žel definitivně rozloučila.

 

Po zkušenostech s odrůdou konstatuji, že Matsuyama je jedna z mých nejoblíbenějších odrůd a mohu ji všem vřele doporučit.

 

 

Miyagawa

Popis a původ: nejrozšířenější raná mandarina skupiny wase, je brána jako standart mandarín unshiu. Malý stromek (do 1,5m výšky), plody menší až střední, kulovité až zploštělé, váha 80 až 210g. Dužnina méně šťavnatá, sladká, výrazné chuti, kvalitní, plody se mohou nechat na tromě 3 až 4 měsíce bez zhoršení kvality.. vysoká plodnost, plody je nutné redukovat.

Roub jsem získala z rostliny, která byla dovezena do tehdejšího ČSSR na testování z Japonska pod krycím kódem J3 (z toho pak vzniklo Japonec 3). Byl naroubován na podnož trifoliáty v březnu 1993.

Rostlina byla vysazena do volné půdy skleníku, v němž do r. 2000 „nějak“ rostla, ale nekvetla. Po vykopání a přesazení do nádoby se zimováním v mé zimní „minizahrádce“ pouze mírně narůstala a sporadicky kvetla. První trochu lepší kvetení bylo v březnu 2003, kdy nasadila 14 poupat, ale žel zcela bez násady. Další poupata nasadila již během zimování doma, celkem 52, první (3) z nich rozkvetla 7.2. Redukovala jsem plůdky na 15, ale všechny brzy samovolně opadly, takže -- zase nic! Už jsem pomalu začínala uvažovat, že se rostliny zbavím. Při letnění na zahradě ale zakvetla ten rok podruhé z cca 180 poupat, první se rozvila 20.7. s kvetením téměř po celý srpen. Konečně se nasadily plody a po redukcích (mnou i rostlinou) nakonec na rostlině zůstaly na zimu 2. Během zimování na polici v trojúhelníku zimní „minizahrádky“ plody pomalu narůstaly a s koncem zimy se vybarvily do světle žluto oranžové až oranžové. Byly sklizeny 26.3.2005. Byly výrazně zploštělé, malé (ale moje!), s hladkým oplodím a světle oranžovou dužninou bez semen.Větší plod byl oranžový, průměru 43x30mm, velmi šťavnatý, sladkokyselý s výraznou chutí, vynikající. Menší plod byl žlutooranžový, 38x28mm, méně sladký, ale přesto velmi chutný.

V r. 2005 rostlina jen odpočívala, pak dalších několik let rostlina trochu přirůstala, její růst byl keřovitý, občas sporadicky zakvetla (jako předtím bez násady popř. nasazené plůdky brzy shodila). Od zimy 2006/2007 měla již chladné zimování ve skleníku, ale jarní nakvet v podstatě „bojkotovala“ a z letních několika květů, které se obvykle vyvíjely v největších parnech, nic nebylo. Po pravdě mi z rostliny pomalu opět začínaly „téct nervy“. Nakonec jsem ji nechala v zimě 2007/2008 zimovat v jen mírně temperovaném okeníku. Teploty jsem uhlídala a mráz -6,8°C rostlinu nijak nepoškodil. Rostlina nasadila 11 poupat, první (2) rozkvetla 1.6. s dokvětem o dva týdny později, nasadil se jediný plůdek, ale i ten koncem července ve velikosti cca 4mm opadl…

miyagawa-20.11.09.jpgV zimě 2008/2009 byla umístěna v okeníku, kde teplota v nejchladnější ráno klesla na -10,8°C(!) Mandarína je přežila zcela bez poškození a na jaře 2009 konečně po letech pořádně nakvetla – napočítala jsem cca 90 poupat, která postupně rozkvétala od 8.5. do 26.5. Nasazené plůdky jsem musela silně redukovat a ponechala jich 14, které pak všechny rostlina udržela až do zralosti. Rostlinu jsem dala  na podzim na klubovou výstavu. Plody byly v té době (přelom října a listopadu) ještě tmavě zelené. Po výstavě díky nečekaně pěknému počasí zůstala rostlina venku na zahradě a plody se začínaly brzy vybarvovat. První plod jsem sklidila ještě venku 22.11. Oplodí žlutozelené, váha cca 50g, mírně zploštělý, dužnina světle oranžová, kyselá, středně šťavnatá, chuť méně výrazná. Další plod byl sklizen 3.12 po nočním mraze -5°C. – velikost 49x41mm, váha 55g, oplodí žlutozelené, přilehlé, lámavé, tl. 3mm, dužnina oranžová s 9 skoro stejnými dílky, lehce rozdělitelnými, šťavnatá, sladkokyselá (mírně více kyselin), tužší membrány, bez semen, chuť výrazná, velice dobrá. Další plod, sklizený následující den, měl velikost 52x41mm, váha 60g, oplodí zeleno žlutooranžové, dužnina i její chuť shodná s předchozím plodem. Ostatní plody byly sklizeny již na zimním stanovišti v okeníku a podobaly se 3. plodu. Až poslední 2 plody jsem ponechala na rostlině déle, aby se lépe vybarvilo oplodí. Po přemrznutí v půli prosince (-4,4°C) jsem předposlední, nejmenší plod sklízela 27.12. stále zelenooranžový, velikost 41x31mm, váha 32g, dužnina světle oranžová, šťavnatá s tužšími membránami, trochu kyselá, málo cukrů, bylo cítit nahnití plodu. Poslední plod byl po pár dnech evidentně nahnilý vyhozen.

V zimě byla rostlina v minimálně vytápěném skleníku mírně poškozená mrazem a následující rok odpočívala. K mé lítosti si ten odpočinek protáhla i do následujícího roku, v němž jenom přirůstala. Během léta jsem rostlině přiroubovala do koruny roub z Miyagawy od p. Urbana,  jehož matečná rostlina byla dovezena před lety ze SSSR pod jménem Miyaga. P. Urban tvrdí, že Miyaga se u něj osvědčila výborně na rozdíl od Miyagawy, dovezené z Itálie. Pokud se mi roub udrží přes zimu a po čase zaplodí, bude to jistě zajímavé porovnání.

Pokud bych měla hodnotit, Miyagawa mne za těch 18 let, co ji mám, zatím nijak nenadchla… 

V r. 2012 přiroubované rouby (uchytily se nakonec 2) „Miyaga“ mírně přirůstají a původní rostlina konečně zase nakvétá.  Nasazuje 18 poupat, která rozkvétají od 13. do 22.5. a rostlina si ponechává 3 plody.  Podzim je pro mandariny unshiu letos velmi příznivý a plody se začínají pomalu vybarvovat počátkem listopadu. To již je rostlina (po 1. listopadovém týdnu) na zimování ve skleníku  První plod na zkoušku sklízím 25.11. Je zlato-žluto-oranžový, velmi plochý s mělkou jamkou, průměr 50x37mm, váha 50g, Oplodí je velmi tenké, cca 1,5mm, vyzrálé, velmi dobře loupatelné, částečně uvolněné od dužniny. Dužnina tmavě oranžová, váha 38g, mírně tužší membrány, 9 pravidelných segmentů bez semen, velmi šťavnatá s výraznou sladkou chutí a příjemnou nakyslostí (výborně vyvážený podíl cukrů a kyselin), chuť výborná.

 

 

Miyagawa MI6

Popis a původ: ranější klon mandariny Miyagawa, dovezený z Rakouska ze zahradnicztí pí S. Tunkl  (dovoz z Kalábrie).

Roub jsem získala od M. Býčka z jeho matečné rostliny a z nedostatku vhodných podnoží jsem jej naroubovala v září 2004 na dvouletý semenáč citroníku. První zimu byla rostlina v zimní „minizahrádce“ bytu, další 3 zimy ztrávila na parapetu východního okna a od r. 2008 zimuje bez problémů ve skleníku.

Na jaře 2008 nasadila neuvěřitelných cca 200 poupat, po redukci na 20 poupat následovalo kvetení 17.5 až 6.6. s průběžnou redukcí nasazovaných plůdků. Vzhledem k velikosti rostliny byly ponechány 3 plody (počítala jsem s další redukcí rostlinou), ale všechny se udržely až do zralosti. Plody se začaly vybarvovat velice brzy, již v půli října, a na výstavě počátkem listopadu již byla se světle oranžovými plody. 1. plod sklizen 5.11. – silně zploštělý, 59x38mm, váha 60g. Oplodí hladké, dobře viditelné siličné žlázky, lehce loupatelné, dužnina sytě oranžová s tenkými membránami, šťavnatá, sladkokyselá (mírně kyselejší), velmi chutná, bez semen. Ostatní plody byly velmi podobné.

V následujícím roce rostlina silně zredukovala korunu (zaschnutí částí větví v důsledku nadměrné zátěže v loňském roce) a zdálo se, že bude odpočívat. Uprostřed léta však nasadila 5 poupat, 1. rozkvétá až 28.7. Přesto je ze zvědavosti nechávám odkvést a nasadit plůdky, z nichž ponechávám 2. Rostlina s narůstajícími malými plůdky je na zimu přenesena do bytu na parapet východního okna. Tam plůdky přes zimu a pak jaro pozvolna přirůstají. Počátkem května 2010 je rostlina vynesena ven na terasu a plody se brzy začínají vybarvovat. 1.  je sklizen 20.5. – má velikost 43x36mm, váha 41g, oplodí je středně oranžové, poměrně tlusté (4mm), lámavé, mírně puflé, dužnina tmavě oranžová s velmi tenkými membránami, velmi sladká, šťavnatá, lehounce nakyslá, nečekaně výborná. 2. plod sklízím 17.6.2010 – je kulatý 49x49mm, váha 55g, oplodí oranžové, tlusté, puflé. Dužnina tmavě oranžová, masitá, středně šťavnatá, středně sladká skoro bez kyselin, chutná – i když předchozí plod byl výrazně lepší.

Během léta 2010 rostlina opět částečně prosychá, rok 2011 je odpočinkový s mírným nárůstem pozůstatku koruny.

Mohu konstatovat, že se jedná o velmi zajímavý klon i rostlinu. Podnož citroníku je zatím bez větších problémů, snáší jak teplé, tak chladné zimování (samozřejmě je třeba velká opatrnost se zálivkou v zimě při obou typech zimování), občas uváděná kyselost plodů, kterou má (dle literatury) předávat citroník naroubované sladkoplodé odrůdě, se v tomto případě neprojevuje. Kvalita plodů z letního kvetení s pozdně jarní sklizní mne velice mile překvapila a potěšila.

Vřele tento klon doporučuji.

 

Miyagawa 00

Popis a původ: jedná se o ranější klon základní odrůdy mandariny Miyagawa.

Rouby jsem získala v Moravci. Byly naroubovány 2 rouby na silnější podnož trifoliáty v květnu 2007. Rostlina krásně narůstala a ochotně se tvarovala na štíhlé vřeteno.  Je zimována ve skleníku s letněním na zahradě.

miyagawa-00--3-.jpgPoprvé nasazuje na květ (jediné poupě) v r. 2010 – poupě rozkvétá 30.5.. ale je bez násady, tak na první plody musím ještě počkat. V následující rok mi rostlina čekání plně vynahrazuje.  Nasazuje cca 35 poupat, první z nich  (3) rozkvétají 12.5.  Nasazované plůdky postupně redukuji a do zralosti si jich rostlina ponechala 9. V říjnu dávám rostlinu s ještě zelenými plody na výstavu a po návratu domů je umístěna na dozrání plodů v okeníku. Koncem října začínají plody ztrácet zelenou barvu a počátkem listopadu se rychle vybarvují žlutozelené, poté naoranžovělé barvy. První 4 plody sklízím 13.11. Všechny plody jsou silně zploštělé, oplodí je světle .zeleno žluto-oranžové, mírně puflé, průměr plodů  68x51mm, 64x67mm a 56x44mm (4. plod neměřen, dala jsem ho na ochutnání sousedům), váha 107, 100 a 67g. Další plod jsem sklidila 17.11. – váha 47g, oplodí zeleno žluto-oranžové, přiléhavé, tenké (cca 2mm) dobře loupatelné, dužnina sytě oranžová s 11 nestejnými segmenty sladkokyselá (víc kyselin), výrazná chuť.. 18.11. – sklizen 1 plod. Průměr plodu  62x48mm, váha 85g, šťavnatý, sladkokyselý, výrazné aroma, velmi dobrá chuť. 23.11. jsem utrhla další 2 plody – velmi zploštělé, žluto zeleno-oranžové, průměr 54x42mm a 57x44mm, váha 60 a 81g. Oplodí přilehlé, lehce loupatelné tl. 2mm, dužnina oranžová, sladkokyselá (víc kyselin) šťavnatá, chutná. Poslední plod jsem sklidila 26.11. měl průměr 49x38mm, váhu 50g a oplodím i dužninou se podobal předchozím plodům.

V půli prosince jsem rostlinu přemístila na zimu do skleníku. Koncem zimy je ve výborném stavu a nejeví známky vysílení po velké první sklizni.

Pokud mám hodnotit chuť prvních plodů – popravdě jsem od odrůdy čekala trošku víc, hlavně větší podíl cukrů. Dozrávání, které by mělo být velmi rané, se blížilo spíše ke středně ranému. Uvidím, jak si odrůda u mne povede v dalších letech.

V roce 2012 jsem po první velké sklizni v předešlém roce čekala, že bude rostlina odpočívat, ale velice mne překvapila, když během dubna nasadila na 70 poupat. První dvě rozkvetla již 2.5., poslední 13.5.  Nasazené plůdky jsem silně zredukovala a rostlina již kupodivu všechny ponechané nijak neredukovala. Během léta narůstalo zejména v horní části koruny celkem 13 plodů. Začínaly ztrácet sytě zelenou barvu již počátkem října. Krátce po půli měsíce byla rostlina vystavena ve skleníku BZ na klubové výstavě. První plody jsem začala sklízet hned po výstavě. Byly světle zeleno-žluté, váhy cca 50 až 65g, šťavnaté, výrazně sladkokyselé s výraznějšími kyselinami, velmi chutné. Vzhledem k hlášeným nočním mrazům jsem rostlinu již koncem října umístila do okeníku, kde jsem pak postupně sklízela ostatní plody. Dva plody, sklizené 2.11., jsem podrobněji zapsala: váha 50 a 65g, průměr plodů 49x43 a 53x47mm, oplodí světle oranžovém s přechodem do zeleno-žluté (dolní část plodu), tenké (tl. 2mm), mírně puflé, dobře loupatelné, dužnina světle oranžová, šťavnatá s tenkými membránami, bez semen. Menší plod měl 8 dílků. Chuť sladkokyselá s mírně víc cukry, výborná. Větší plod byl ještě o něco sladší s mírně potlačenými ale stále výraznými kyselinami, rovněž výborný. O den později jsem sklidila další plody s váhou 50, 60, 63 a 64g a průměrem od 48x43 do 52x48mm. Barva a chuť jako předchozí dva plody. 6.11. byly sklizeny opět 2 plody – váha 57 a 75g, průměr 51x44 a 55x49mm, oplodí hladké, mírně jamkovité, barvou i chutí shodné z předchozími plody. Poslední plod jsem utrhla 13.11. Byl již skoro celý oranžový, jen na zastíněné straně oranžovo-olivový, průměr 54x49mm, váha 65g. Oplodí tl. 3mm dobře loupatelné, dužnina tmavě oranžová s 10 segmenty, váha dužniny 43g, velmi šťavnatá, výrazně sladkokyselá s vysokými cukry a „tak akorát“ kyselinami, vynikající.

 Letošní sklizeň (2012) mi udělala opravdu radost. Pokud bude rostlina i v dalších letech takto plodná a plody stejně chutné s ranějším vyzráváním, budu s odrůdou velmi spokojená.

 Letos (2012) poprvé kvetla 7 poupaty (7. až 10.5.) i záložní rostlina této odrůdy. Květy jsem po odkvětu odstranila a nechávám rostlinu raději více narůst.

 

 

             Miho

Popis a původ: Popis a původ:  japonská odrůda ze skupiny wase (rané), vzniklá spolu se sesterskou odrůdou Okitsu z křížení základní odrůdy Miyagawa s trifoliátou. Je raná s bohatou a spolehlivou plodností. Strom je středního vzrůstu (do 2,70m), plody zploštělé, nahlučené v trsech, průměr 80 až 100mm,  při srovnání s Miyagawou mají více cukrů a méně kyselin. Potřebuje probírku plodů. Z Japonska byly dovezeny rouby této odrůdy do tehdejšího ČSSR na testování pod krycím kódem J4 (z toho pak vzniklo Japonec 4)..

Miho I – podnož kubánský pomerančovník.  Rostlinu jsem získala v r. 2003. Již v květnu se na ní rozkvetla 2 poupata, ale ponechaný plůdek brzy samovolně opadl. Vzhledem k podnoži byla Miho zimována v mé „zimní minizahrádce“. Tam začala nakvétat ze několika poupat již na přelomu roku 2003 a 2004. Nasadila 2 plůdky, které ale byly v únoru pro špatný vývoj odstraněny. Znovu nakvétá 14 poupaty počátkem května 2004. Květy jsou přepyleny Meyerem a násada plůdků je redukována na dva. Oba rostlina donesla až ke zralosti. První, menší z plodů, byl sklizen ještě se žlutozeleným oplodím 7.9. Byl zploštělý, průměr 46x3,5mm, oplodí lehce loupatelné, u blizny puflé. Dužnina sytě oranžová, 10 segmentů, šťavnatá, nasládle kyselá. 2. plod jsem odstřihla 1.10. Byl žlutooranžový až oranžový, zploštělý, průměr 51x38mm, váha 50g, voňavý. Dužnina šťavnatá, mírně sladší než předchozí plod.

Miho nasadila následující předjaří 2 poupata, která rozkvetla 22.2. a byl ponechán 1 plůdek. Kvůli hnilobě musel být sklizen ještě malý 21.8., když nahnil po vydatných deštích. Rostlině byl zřejmě v jejich důsledku hnilobou napadený i kořenový systém (pomerančovník je jednou z podnoží velmi náchylných na hnilobu kořenů při delším přelití), možná jsem pak i během zimování navíc neuhlídala zálivku, každopádně se po pár měsících se mnou rozloučila.(uhnití kořenů).

Miho II:

Z 1. rostliny jsem již koncem března 2003 odebrala roub a naroubovala jej na podnož trifoliáty (z chorvatských semen).  Miho II  pěkně přirůstala a samovolně se tvarovala na palmetu. Poprvé zakvetla v ´květnu 2005 – měla jen jediné poupě a nasazený plůdek brzy sám odpadl.  Přesto během r. 2005 příliš nepřirostla..

mihoii---20.11.09.jpgNásledující jaro nasadila cca 70 poupat, rozkvět prvních 2 poupat 13.5., přepylila jsem je Meyerem a citrumelem z Batumi,  dokvět 2.6. Ponechala jsem 6 plodů, které si rostlina samovolně zredukovala na 4. Koncem října byla  umístěna na klubové výstavě. První (největší) plod byl sklizen 7.11.2006. Byl žlutooranžový, zploštělý, průměr 49x39mm, váha 55g. Oplodí přilehlé tl. 2mm, dužnina s 10 segmenty méně šťavnatá, membrány tužší, chuť dost mdlá. Další dva plody jsem utrhla 8.11. – průměr 47x38 a 40x33mm, světle oranžové, dužnina jakoby seschlá, bez chuti. Poslední plod jsem sklidila o dva dny později. Průměr plodu 40x31mm, ad předchozí, jen s mírně šťavnatější dužninou s trošku výraznější chutí. Byla jsem plody hluboce zklamána.  Na jaře po zimě ve skleníku byla rostlina ve velmi špatném stavu a téměř uhynula. Jak jsem později zjistila, díky loňskému přesazení do nevyhovujícího substrátu (o tomto substrátu píši na jiném místě těchto stránek). Po novém přesazení nejprve „stála“, následující rok (2008) vytvořila pěknou palmetovou korunu a nasadila 28 poupat s kvetením od 28.5. do 6.6., ale přes silnou redukci násady byly ponechané plody (zprvu 5, poté další redukce na 2) tzv. „o ničem“ a byly počátkem podzimu odstraněny. V příštím jaru (2009) Miho bohatě nakvetla – původních cca 100 poupat jsem redukovala na polovinu. Rostlina kvetla od 23.5. do 5.6.  Plůdky byly opět redukovány, ponechaných 11 plůdků již rostlina udržela.  Počátkem listopadu jsou plody žlutozelené, dužnina 1. sklizeného plodu je oranžová, šťavnatá ale kyselá, všechny plody jsou silně zploštělé celkem vyrovnané velikosti 50 až 54 x 36 až 38mm. Další. plod je sklizen 22.11. – je kyselosladký (spíš kyselejší), šťavnatý, aromatický, velmi dobrý. 4 plody, sklizené v dalších 2 dnech, jsou velmi podobné chuti. 29.11. je sklizen 7. plod – velikost 53x37mm, váha 65g, oplodí tl. 2,5mm je puflé, lámavé, dužnina středně oranžová, šťavnatá, kyselosladká, výrazného aroma. 5.12. – plod velikosti 52x37mm, váha 60g, oranžovo zelené oplodí tl. 2,5mm, přilehlé, lámavé, lehce loupatelné, dužnina středně oranžová, 9 dílků s tužšími membránami, šťavnatá, kyselosladká, výborná. 8.12. – plod 44x32mm, 40g, oplodí sv. žlutooranžové, dužnina velmi šťavnatá, kyselá. 9.12. – 2 plody – 51x42mm, váha 55g, 44x33mm, váha 35g – žluto zeleno oranžové oplodí, kyselejší dužnina. Poslední plod jsem sklidila 12.12. – 52x34mm, váha 65g, oplodí žlutooranžové, puflé, dužnina sladkokyselá, velmi výrazná, aromatická, výborné chuti. Všechny plody byly bez semen.

Tehdy jsem žel udělala osudnou chybu a rostlinu, značně vysílenou počtem plodů (a zřejmě i výstavou) jsem na konci vegetačního období vysadila do volné půdy opěrky skleníku. Rostlina přes zimu odumřela včetně podnože..   

 

              Okitsu

Popis a původ:  japonská odrůda ze skupiny wase (rané), vzniklá spolu se sesterskou odrůdou Miho z křížení základní odrůdy Miyagawa s trifoliátou. Patří mezi nejkvalitnější mandariny unshiu, je raná a plodná. Strom je středního vzrůstu (do 2,70m), plody kulovité až zploštělé, průměr kolem 70mm, váha 120g.

okitsu-x.2006.jpgPoprvé nakvetla v r. 2006 a nasadila 19 poupat. První rozkvetlo již při letnění na zahradě 19.5. a bylo přepyleno Meyerem. Další postupně rozkvétaly během dvou týdnů a nasazovaly plody. Musela jsem silně redukovat, ponechala nakonec 5 plůdků s tím, že si je rostlina ještě sama probere, ale rostlina sama žádný z nich neshodila a tak nakonec všech pět plůdků na rostlině dozrálo.  První 2 z plodů byly utrženy 5.11. – plody byly velmi podobné,  průměr 58x55mm, s krkem, váha 100g, oplodí sytě oranžové,  odstáté, lámavé, dužnina oranžová, 9 segmentů, šťavnatá, sladkokyselá, výborná, váha dužniny 70g. 3. plod jsem sklidila 7.11. – sytě oranžový, průměr 55x48mm, váha 90g,  4. plod – odtržen 10.11. – průměr 60x45g, váha 95g, - oba ad předchozí plody. Poslední plod, nejmenší, jsem nakonec sklidila ještě tentýž den – byl ještě žlutooranžový, částečně nazelenalý, průměr 46x36mm, váha 50g. Dužnina měla 9 dílků a její chuť byla výtečná.

V r. 20007 nasadila jen 3 poupata s kvetením 23.5. až 5.6. První plod (největší) byl sklizen 7.12.2007. Byl světle oranžový, silně zploštělý, průměr 74x54mm, váha 160g. Menší plod jsem sklidila 31.1.2008.- byl světle oranžový s hrubým silnějším (tl. cca 3,5mm) lámavým a puflým oplodím a velkou jamkou průměr 51x40mm, váha 35g. Byl zřetelně špatně vyvinutý, dužnina skoro bez šťávy se silnými membránami, chuťově „nic moc“.. Patrně to byl důsledek několika měsíců růstu v nevhodném substrátu.  V r. 2008 rostlina zakvetla poměrně pozdě cca 60 poupaty od 15.6.do 22.6.a takřka nepřirůstala. Silně jsem zredukovala plody, částečně provedla redukci i rostlina, ale zbylé 3 plody se velmi špatně vyvíjely, tak jsem je odstranila a raději nechala rostlině odpočinek. V r. 2009 byla „jako nevěsta“ – cca 100 nasazených poupat rozkvétalo od 9. do 26.5. Rekordní kvetení ale zůstalo tentokrát bez násady. Rostlina ale začala opět uspokojivě přirůstat.

V r. 2010 se na rostlině nasadilo 35 poupat, rozkvétala od 9.5. do 9.6. a Okitsu si podržela 4 plody. Ten rok byla s již částečně vybarvenými žlutooranžovými plody na klubové výstavě. Díky pěknému počasí jsem nechala Okitsu do půli listopadu na zahradě a pak ji pro dozrání přemístila ještě na pár dní do „okeníku“. Plody byly menší než v předešlé roky, trochu kyselejší, ale měřila jsem až ten poslední (nejmenší), sklizený 4.12.. Byl žlutooranžový (spíš žlutý), průměr 50x37mm, oplodí puflé, dužnina šťavnatá, méně výrazné aroma.

Rostlinu jsem spolu s několika dalšími mandarinami unshiu nechala přes zimu v nevytápěném okeníku a úplně na ni zapomněla… Na jaře se neprobudila již ani podnož.

Okitsu je jedna z mých nejoblíbenějších odrůd a mohu ji všem vřele doporučit. Ještě v r. 2010 jsem si naroubovala na trifoliátu náhradní rostlinu.

 

Owari (Čibača)

Popis a původ:  jedná se o pozdní mandarinu unshiu

Rostlinu jsem získala z Korýtek od p. Urbana. Roub byl dovezen z Čibači v bývalé Jugoslávii a je naroubován na podnoži trifoliáty.

V r. 2012 nasadila 2 poupata, obě rozkvetla 13.5. Pro menší velikost rostliny jsem ponechala 1 plod, který rostlina udržela až do zralosti. Letnění jsem ukončila v prvních. listopadových dnech a rostlinu přemístila do skleníku. Plod se rychle vybarvoval do světle žluto-oranžové barvy, jíž dosáhl už po týdnu a v dalším vybarvování nepokračoval.  Proto jsem jej sklidila po dalších asi 10 dnech 17.11. Průměr 50x44mm, oplodí skoro hladké, jemně jamkovité, tl. 3mm s množstvím silic, přilehlé, dobře loupatelné, méně vonné než u ostatních mých unshiu, dužnina tmavě oranžová s 8 stejnými segmenty a tužšími membránami, středně šťavnatá, chuť sladkokyselá, méně výrazná („utlumená“), dobrá.

Z plodů mandarín unshiu, dozrálých v r. 2012, byl tento plod jednoznačně chuťově nejméně dobrý – i když byl skutečně chutný. Nutno ale připomenout, že plody ostatních odrůd byly letos výborné až vynikající.

 

 

              Siverhill

Popis a původ: odrůda ze skupiny owari (pozdní), micelární semenáč odrůdy Owari, vzniklý v USA. Vzrůst je (na mandarinu unshiu) bujný a vzpřímenější, než u jiných odrůd. Je produktivní a značně chladuvzdorná. Plody středně velké, zploštělé, dužnina šťavnatá, sladkokyselá (výborný poměr cukrů), vynikající kvality. Zraje v listopadu.

Roub Silverhill jsem naroubovala v půli dubna 2004 na podnož trifoláty.

silverhill--2-.jpgV r. 2009 se nasadilo 22 poupat, první rozkvetlo již 27.4., další 12.5., dokvět posledního poupěte 26.5.  Ponechala jsem 3 plody. Rostlina v létě zakvetla koncem července ještě podruhé a z ojedinělých květů si ponechala další 2 plůdky, které jsem po pár dnech odstranila. 3 plody z jarního kvetení dorůstaly až do zimy. Na podzim byla rostlina s již takřka dorostlými plody vystavena na klubové výstavě v Lužánkách. 1.plod byl sklizen již na zimním stanovišti ve skleníku 26.12. Velmi silně zploštělý, žlutozelený, 63x441mm, váha 81g, oplodí tl. 3,5mm, dužnina světle oranžová s 12 segmenty a tuhými membránami, šťavnatá, kyselkavá (málo cukrů) – celkem jedlá, ovšem s chutí spíše k citrónu. Zbylé plody (po zmrznutí v půli prosince) nahnily a musely být odstraněny.  Mráz se žel podepsal také na rostlině – na jaře jsem musela odstranit uschlou horní polovinu terminálu a zůstala jen starší dolní keřovitá část.

V r. 2010 rostlina nasadila 9 poupat, první (2) rozkvetla již při letnění na zahradě 23.5., poslední se otevřelo 9.6.  nasadily se 2 plody, které rostlina donosila až ke sklizni. I tohoto roku se rostlina zúčastnila naší klubové výstavy a po ní ještě zůstala pár dní venku, než byla umístěna na zimu do skleníku. 1. plod samovolně opadl při zimování ve skleníku 5.1.2011. Byl světle žluto zelený, dužnina světle oranžová, šťavnatá, kyselejší, nicméně chutná. 2. plod byl sklizen ještě světle zelený 22.1.2011. Byl silně zploštělý, 53x39mm, váha 59g, oplodí tl. 3mm, lámavé, dobře loupatelné s množstvím silic, dužnina tmavě oranžová, 9 segmentů, šťavnatá, příjemně vonná, sladkokyselá, napodiv velmi chutná.

V r. 2011 rostlina odpočívala a mírně přirůstala pouze z letní růstové periody. Zimu ve skleníku přestála v dobrém stavu bez nejmenšího poškození.

Pokud bych měla odrůdu hodnotit, tak pro moje podmínky je s příliš pozdním dozráváním. Pokud poklesnou teploty ve skleníku pod -2°C již během prosince, nemají plody šanci dozrát.

Následující rok 2012 jakoby popřel můj předchozí poznatek o nevhodnosti odrůdy pro mé podmínky kvůli jejímu pozdnímu dozrávání. Rostlina po loňském odpočinku nasadila 42 poupat, která rozkvétala od 4.5. do 15.5. ponechala jsem 5 plodů, které si již rostlina sama dále neredukovala. Po výstavě v BZ po půli října jsem ji umístila na dozrání plodů do vstupní haly domu k francouzskému oknu. Plody jsou v této době již poměrně velké, zploštělé a začaly se již na konci října vybarvovat do světle žluté a poté žluto-oranžové barvy. První plod jsem pro odlehčení rostlině sklidila ukroucením 5.11. Byl žluto-zelený, u stopky sytě oranžový s malou jamkou, váha 111g, průměr 67x49mm. Oplodí bylo mírně puflé, hrubé, dužnina oranžová, šťavnatá, sladkokyselá s vyšším podílem cukrů, výborná. Další dva plody sklízím 18.11. Jsou velmi zploštělé, s hrbatým, zrnitým oplodím a většími jamkami. Menší plod je světle oranžový, průměr 67x49mm, váha 107g.  Větší plod je olivově-žlutý až žluto-oranžový, průměr 73x49mm, váha 125g. Oba plody jsou velmi šťavnaté, sladké s příjemnou nakyslostí, výborné. Rostlina je s posledními 2 plody přemístěna na zimování do skleníku. 4. plod je sklizen 19.11. Je žlutooranžový s velkou jamkou, průměr 66x46mm, váha 100g, mírně zrnité, puflé oplodí tl. 3mm, dužnina velmi šťavnatá, sladkokyselá, výrazná, vynikající. Poslední plod jsem nechala ještě trochu vybarvit, ale pak jsem jej kvůli puflému oplodí sklidila 26.11. Plod byl světle oranžový, silně zploštělý, oplodí hrbolaté tl. cca 3mm, lámavé, dužnina tmavě oranžová, 9 segmentů bez semen, šťavnatá, sladká s velmi malým podílem kyselin, méně výrazná oproti předchozímu plodu, ale výborná. Manžel, který si stále stěžoval, že naše mandarinky včetně Silverhill jsou (na jeho gusto) kyselejší, si poprvé na kyselost nestěžoval a tenhle plod mu velice chutnal. Podle mne ale byl ten předchozí přece jen chutnější  a tento se mi zdál už maličko přetažený. Plody této odrůdy je nejlepší sklízet, když je oplodí žlutooranžové a mírně puflé.

 

 

Tiahara

Popis a původ: odrůda ze skupiny wase (rané), vybraný semenáč odrůdy Matsuyama, pochází z Japonska,.Vzrůst je zakrslý, úrodnost vysoká. Odrůda je chladuvzdorná, s (na mandarinu) velkými plody o hmotnosti v průměru 95g. Dozrává od konce září do 2. dekády října. Dužnina je sladká, vysoce šťavnatá, velký obsah vitaminu C.

tiahara--3-.jpgRostlinu jsem získala v létě 2011 při klubovém zájezdu na severní Moravu. Je roubována na trifoliátě,  zapěstována na štíhlé vřeteno. Dosavadní růst byl velmi zakrslý (zřejmě dáno i malou nádobou). Na rostlině bylo 8 plodů, dva nejmenší z nich jsem pro odlehčení rostlině odstranila a také ji přesadila do věší (výstavní) nádoby. Díky krásnému babímu létu (i přechodnému umístění od konce září ve skleníku) plody dlouho přirůstaly a ještě počátkem  listopadu byly zelené. Rostlina byla v té době (po dovezení z výstavy, kde byla jedním z exponátů) ještě letněna venku.. 1. plod. z ní na zkoušku utrhla 7.11. Byl zelený s nažloutlými skvrnami, hruškovitý, průměr 66x65mm, váha 123g, oplodí uvolněné, hrubé, s výraznou jamkou, lehce loupatelné, tl. cca 4mm. Dužnina oranžová, šťavnatá, sladkokyselá (lehce méně cukrů), chutná, tenké membrány, bez semen., V půli listopadu jsem rostlinu  spolu s několika dalšími přenesla na dobarvení plodů do okeníku, kde jsem utrhla 2. plod. Byl žlutozelený, 68x38mm, váha 127g. 17.11. jsem sklidila další plod – velký, hruškovitý, žluto zeleno oranžový, .průměr 73x (výška)63mm, váha 147g. Oplodí volné tl. 4mm, s jamkou., dobře loupatelné, místy přilehlé. Dužnina sytě oranžová, 9 segmentů, šťavnatá, méně chuťově výrazná, vyvážené cukry s kyselinami. Váha samotné dužniny 88g.  4. plod jsem odstřihla o týden později 24.11. Byl vybarvením a tvarem podobný předešlému, průměr 63x62mm, váha 112g. Poslední plody byly sklizeny 26.11. - vybarvení a tvar ad 3. a 4. plod, průměr plodů 59x49mm a 57x54mm, váha 62g resp. 79g.

Všechny plody měly společné hrubé, silnější oplodí (cca 4mm), jamku v místě blizny, hruškovitý tvar (resp. krk) a šťavnatou dužninu bez semen s méně výrazným aroma.  Byly celkem chutné, i když jsem, po pravdě řečeno, čekala od odrůdy ještě trochu víc (výraznější chuť plodů). Od konce prosince byla umístěna do skleníku, kde byla v únorovém poklesu teplot na -5,6°C poměrně silně poškozena – zaschly všechny loňské výhony s velmi drobnými listy a lehce ovadlé se jeví i normálně vyvinuté listy z předchozího roku. Rostlina byla evidentně vysílená loňskou plodností spolu s nedostatečnou velikostí kořenového systému, který po přesazení nestihla doplnit. Předpokládám, že letos bude rostlina jen odpočívat.

Žel jsem v zimě o rostlinu přišla – uhynula i včetně podnože. Odrůdu jsem si naštěstí stihla v létě naroubovat na silnou podnož trifoliáty (přiroubováno k roubům Matsuyamy a Miyagawy MI6) ve volné půdě opěrky skleníku.

 

       

 

               Unshiu z Bašky Vody

Popis a původ:  jedná se o typickou mandarinu unshiu.

Rostlinu jsem získala od p. Urbana. Roub byl dovezen z Bašky Vody v bývalé Jugoslávii a je naroubován na podnoži trifoliáty. Má se jednat o spolehlivou a chutnou odrůdu. Rostlina byla původně pěstována v květináči, pak byla přesazena na několik let do volné půdy skleníku a počátkem července 2011 opět vykopána a přesazena do nádoby. Přesazení se naštěstí obešlo bez většího poškození kořenů. Převislou a nepravidelně rostlou řídkou korunu jsem „přestavěla“ na štíhlé vřeteno. Rostlina si přes léto přivykala na opětovné pěstování v nádobě a přírůstek byl minimální. Zimu ve skleníku ale přečkala zcela bez problémů a na jaře se odměnila bohatým nakvetením – cca 90 poupat, která rozkvétala velmi brzy (vzhledem k mým podmínkám) již na letním stanovišti na zahradě od 1. do 13.5. Nasazené plůdky jsem silně zredukovala a na rostlině nakonec zůstalo 8 plodů. Rostlinu jsem představila na výstavě v BZ, konec října a 1. listopadový týden strávila na dojití plodů v okeníku, pak byla přemístěna na zimu do skleníku. Tam se plody pomalu vybarvovaly. První byl (na zkoušku) sklizen jen částečně vybarvený (horní polovina plodu u stopky žluto-oranžová, dolní žluto-olivová) 18.11. Plod byl krátce hruškovitý (resp. zploštělý s krkem), průměr 57x48mm, váha 68g., oplodí tl. 3mm dobře loupatelné, dužnina oranžová s 9 nestejnými segmenty a tužšími membránami, šťavnatá, výrazně sladkokyselá s vysokými cukry a dobře vyváženými kyselinami, výborná. Jedno kapkovité dobře vyvinuté semeno (vysadila jsem ho k matečné rostlině). Další 2 olivově žluté plody jsem utrhla (a darovala) ještě týž den. 22.11. jsem sklidila 4. plod – dolní ¾ plodu byly ještě olivově zelené, horní část žluto-oranžová, průměr 51x44mm, váha 56g, dužnina s 11 velmi nepravidelnými segmenty, jinak stejná (a stejně výborná) jako 1. plod – také 1 semeno. Zbylé plody bych ráda ponechala na vánoční stůl.

Hodnocení odrůdy: mohu zatím hodnotit pouze necelé 2 sezóny s jedinou sklizní, ale vzhledem ke stáří a plné plodnosti rostliny by se hlavní znaky odrůdy již neměly příliš v jednotlivých letech lišit, i když bude samozřejmě velmi záležet jak na průběhu počasí při letnění, tak na dalších podmínkách (doba a přenesení na zimování, umístění rostliny při dozrávání plodů apod.).  V porovnání s dalšími odrůdami mandarín unshiu jsou plody středně velké až menší se středně raným dozráváním, šťavnaté, sladkokyselé, velmi dobře vyvážené vyšší cukry s kyselinami, výborné chuti. Plodnost (popř. sklon k alternaci) ukáží až další léta pěstování. Letos jsem s odrůdou velmi spokojená.

 

 

 

Wakayama

Popis a původ:  japonská odrůda ze skupiny goku wase (super rané, nejranější).  Zakrsle rostoucí (cca do 2m výšky), stromek nebo keř. U nás je úspěšně pěstována již od konce 80. let  Plody jsou mírně zploštělé, by měly dozrávat již koncem září a v říjnu, sklízí se již při zelenooranžovém oplodí. Jsou střední velikosti, šťavnaté, příjemné osvěživé chuti, i dobrého aroma. Dle literatury velmi vhodná odrůda pro pěstování v bytech.

Roub jsem získala od M. France v březnu 1993 a naroubovala jej na podnož trifoliáty. Rostlina byla vysazena do volné půdy skleníku, v němž do r. 2000 „nějak“ rostla (resp. přežívala, růst byl totiž čas os času v podstatě „anulován“ zimním mrazem ve skleníku při výpadcích vytápění v největších mrazech). V r. 2000 byla vykopána a přesazena do nádoby s letněním na zahradě a zimováním další 4 roky v mé zimní „minizahrádce“. Přirůstat začala až během r. 2001, kdy poprvé nasadila poupata (4 poupata). Žel až v pozdním létě (v půli srpna) a zůstaly bez násady. Následnou zimu přečkala rostlina zcela bez poškození a počátkem února se začala objevovat nová poupata. První rozkvetlo 21.3., poslední o dva dny později a nasadily se 3 plody.  Všechny byly dopěstovány až ke sklizni. Počátkem října byly všechny 3 plody oranžové, silně zploštělé,, velikosti cca 60 a 55mm, nejmenší plod 30mm. 1. plod (největší) byl utržen 6.10. – šťavnatý, sladkokyselý, bez semen, výborný. Oba zbylé plody jsem sklidila o týden později. Chuťově podobné 1. plodu, větší z plodů (55mm) byl nejsladší.

Následující zimu přečkala rostlina ve výborném stavu bez opadu listů a během příštího rok u (2003)  odpočívala a přirůstala.

V r. 2004 se objevila poupata (11) již koncem ledna a kvetla v půli února, ale květy byly sterilní a tak kvetení skončilo bez násady.  Toho roku kvetla Wakayama ještě podruhé v počátku léta - nasadila 130 poupat (1. poupata rozkvetla 20.7.) a já musela poprvé silně redukovat – nejprve poupata, pak i nasazené plůdky. Plůdky jsem ponechala 3. Rostly až do konce října, kdy jsem rostlinu přenesla na zimu do „minizahrádky“ (na horní polici s teplotou kolem 17 až 20°C). Tam plody přes zimu pomaličku přirůstaly, ale ani s jejím koncem (březen) se nevybarvovaly. 1. plod jsem utrhla 27.3.2005. Byl žlutozelený, hůře loupatelný,  velikosti 35x27mm, celkem dobrý, i když s nevýraznou chutí a menším množstvím šťávy. 2. plod byl sklizen 30.3. - žlutozelený, tenoučké oplodí (cca 0,5mm),  velikosti 36x25mm, dužnina oranžová, chutná, málo šťávy.. Poslední plod byl sklizen 25.4.2005. - žlutozelený, velikosti 42x30mm, oplodí cca 2mm,  dužnina světle oranžová, nevýrazné aroma, málo šťávy. – chuťově „nic moc“.

V r. 2005 se 1 poupě objevuje již březnu a rozkvétá 17.3. (v té době jsou na stromku ještě všechny tři loňské plody). Květ je sterilní, bez násady. Dalších 9 poupat se objevuje a rozkvétá od konce května (31.5.) do června a pak dalších 5 poupat s dokvětem 3.7. – z nich se nasazuje celkem 5 plodů. Počátkem října umisťuji rostlinu do skleníku a zasazuji do volné půdy, kde 1.12. sklízím 1. plod. Je zelený se žlutozelenými skvrnami, velikost 51x40mm, oplodí tl. cca 3mm, lámavé, dužnina oranžová, šťavnatá, v podstatě kyselá (jako citron), ale celkem ujde. Další 2 větší plody sklízím do konce prosince – jsou obdobné s 1. plodem. Poslední 2 plody (z červencového dokvětu) zůstávají na rostlině do jara. Zima je toho roku extrémně studená, ve skleníku mi poklesla teplota jednu noc na -5 až -6°C (!), kterou nevydržely nejen plody (zmrzly a zahnily), ale málem ani sama rostlina… S ponechanými plody nestačila vyzrát a odmrzla celá koruna až na poslední 3 očka kmínku. Tak jsem na jaře rostlinu zase vykopala, přesadila do nádoby a začala pěstovat prakticky od začátku. Po 2 letech v květináči se rostlina uvrtila natolik, že vytvořila keřovitou korunku a na podzim r. 2009 jsem ji opět zasadila do volné půdy v opěrce ve skleníku za prozděným rohem jižní stěny.  Rostlina zatím příliš nepřirůstá, nakvétá naprosto sporadicky ojedinělými a žel nefunkčními květy. Doufám, že až se větvím podaří dorůst na lépe osvětlené místo za láhvovou částí stěny, začne konečně zase pořádně růst i plodit.

 

Poznámka: zkušenosti s odrůdami mandarin unshiu i dalších citrusů, pocházejících z bývalého SSSR, viz samostatný článek

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky Mandariny unshiu

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA