Stimulátor z vlastních zdrojů
Bylo to v počátcích mého pěstování (či spíše pokusů o pěstování) citrusů v podmínkách panelového bytu koncem 80. let.
Při odštipování nových, zbytečně dlouhých výhonů citrusů s teprve rostoucími lístky mi vždy přicházelo líto odstraněnou zeleň vyhazovat. Tak mne napadlo, že když se mnohde používá popel ze spálených větví (nebo se vypalují meze) jako hnojivo a stimulátor, tak proč to neudělat i s konci výhonků v růstu. Obsahují přece v sobě růstové hormony, podporující zakořeňování a rozvoj kořenového systému. A také specifickou energii (či kód) místa pěstování.
Tak jsem odštípané výhony usušila za oknem bytu na slunci a v tenké vrstvě spálila v nerezové nádobě. Během několika vteřin získaný popel jsem přimíchala do substrátu v „láhvové“ množárně. Množárnu jsem postavila na okno popř. na vrstvu složených novin na radiátor topení.
Výsledek byl neočekávaný. Přestože jsem použila jednoduchý (a teoreticky nevhodný) substrát namíchaný z koupené zeminy s příměsí rašeliny a písku z pískoviště před domem (v poměru asi 2:1:0,5) a mimo příměsi svého popelového přídavku jej nijak neošetřila, v zemině ani na řízcích rostlin se neobjevily byť náznaky hniloby či plísně a citrusy kořenily bez problémů a velice rychle. Obvykle již do tří týdnů se z balu na řezu vymaňovaly první kořínky – a to i u trifoliát.Po 23 dnech od zařízkování jsem našla přes 1cm dlouhý kořínek i na řízku ze semenáče mandariny deliciosy. Kořenily i bougenvilley (ty sice až po 2 měsících, zato se 100% úspěšností). Kořenový systém řízkovanců se nijak nelišil od kořenového balu pravokořenných rostlin.
Do dnešních dnů se mi, žel, dochovala pouze jediná – ostatní jsem dokázala „zlikvidovat“ vlastními chybami. Např. řízkovanec z vrcholu semenáče deliciosy, který přežil původní semenáč, zničený žížalami v kořenech, uhynul až po čtyřech letech jako krásný košatý stromeček s větvemi 4. řádu při mrazové kalamitě ve skleníku, kde byl vysazen ve volné půdě, spolu s dalšími několika řízkovanci. Tou poslední, dodnes žijící rostlinou, je trifoliáta (rovněž řízkovaná z podnožového semenáče), která byla v r. 1993 přeroubována z plodící trifoliáty. Po přesazení z neužívaného skleníku před čtyřmi lety do volné půdy zahrady u skleníku rostlina začala silně růst, má masivní trny v délce až 7cm, výšku přes 1 metr a korunu s větvemi 3. a 4. řádu. Čekám, kdy konečně zakvete (říjen 2005).