Kvetení citrusů
Citrusy jsou schopné kvést až teprve na větvích 4. a vyššího řádu. Pokud je rostlina semenáč, znamená to přirozený vývoj rostliny v nárůstu koruny a pak teprve její plodnost.
U roubovaných resp. řízkovaných rostlin je situace zdánlivě jiná – mohou zakvést již větvičky 2. řádu, dokonce se stává, že zakvete již podnož přímo ze spícího očka – to v případě, že pro podnož byl použit výhon plodící rostliny, který by na matečné rostlině v následném období zakvetl (pokud by ovšem nebyl odstřižen). U roubovaných rostlin by měly být použity rouby z již plodící rostliny (resp. z rostliny, která alespoň zakvetla) a ty mohou být jednak z vodorovného výhonu plodné větve, jednak z vertikálně rostoucího výhonu - tzv. „vlka“ (z plodné popř. odplozené větve a konkurenční výhony k terminálu).
Je-li použit „plodný“ výhon, dochází k obnovení růstu jen v omezené míře a „degradace“ řádu matečné větve je minimální – obvykle v závislosti na vyspělosti a vitalitě podnože. V takovém případě kvete roubovaná rostlina již následujícího roku na kosterních větvích koruny (větve 1. řádu nové rostliny, které jsou však při zápočtu původního postavení na matečné rostlině větvemi nejméně 4. řádu). Někdy se stává (např. u meyeru), že roubovanec kvete již téhož roku. Vzhledem k malému počtu listů takové kvetení však znamená pouze smutnou povinnost pěstitele květy odstranit a to nejpozději po jejich odkvětu.
Pro zdárný další vývoj roubované rostliny je ale vhodnější použít pro roub právě „vlka“. V takovém případě se nejprve obnovuje růst koruny a květů se dočkáme třetím, ale i čtvrtým rokem – v závislosti na použité podnoži (na pomerančovníku nebo grepu je to zpravidla až ten čtvrtý rok). Sice nám zatím „tečou nervy“, kdy ta naše rostlina konečně zaplodí, ale pro ni je mohutná koruna (a s ní samozřejmě i odpovídající kořenový systém) to nejlepší. Taková rostlina se svojí odolností a vitalitou nejvíce přibližuje plodícímu semenáči.
Podmínky pro kvetení a násadu plodů
Pokud se nejedná o remontantní druhy popř. nemají zvláštní podmínky či režim, kvetou citrusy na jaře po ukončení období dormance (zimní klid). Reagují na zvyšující se intenzitu osvětlení, ale zejména na vyšší teplotu. Podle mých zkušeností je právě teplota klíčovým faktorem pro buzení se rostlin po dormanci a jejich růst případně nákvět.
Když rostliny přenáším po letnění domů na zimní stanoviště, děje se tak vždy podle vývoje venkovních teplot (obvykle v listopadu). Rostliny si užijí venku ještě klasický podzim s poklesem teplot až k nule popř. i mírně pod ni (na -2 až -5oC) při stále se zkracujícím dni. Přechází tak zcela přirozeně do dormance. Pak jsou přeneseny do teplejšího prostředí s teplotami přes 16oC a s menší mírou světla. Přes méně světla a omezenější zálivku se na plodících rostlinách po dvou až třech týdnech začínají objevovat první poupata. V minulých letech, kdy jsem zimovala až od konce listopadu, kvetly mi rostliny (mandariny unshiu a meyer) od půli prosince a v lednu. Bývalo hodně jasných dnů, tak mi teploty u rostlin stoupaly přes 20oC a květy byly buď se zakrnělými bliznami nebo jen samčí s tyčinkami a plůdky, které se výjimečně nasadily, nepokračovaly ve vývoji a nejpozději do měsíce opadávaly, takže kvetení bylo zcela bez užitku.
Poslední zimu (2005/2006) jsem z časových důvodů musela zazimovat již v říjnu a podzimní dny byly s výjimkou několika málo dní neobvykle teplé a krásné. Meyer, který zůstal venku nejdéle a prožil si -1oC noční teploty, nasadil první poupata ještě na terase – měla nádherně sytě fialovou barvu. Po přenosu domů se nasazovaly další hrozny poupat, teď už bílých. Teplota v pokoji, kde u okna zimuje, se pohybovala kolem 17o až 18oC ve dne, v noci asi o 3 až 4oC méně. První květy, které se koncem listopadu rozvily, byly nádherné: z vnější strany bílé s fialovými konci, průměr 40 až 50mm, úplné a s velkou bliznou. Vedle na okně mi v tu dobu začínal kvést citroník (údajně) Genoa, tak jsem přepylovala. Genoa nasadil poupata až doma a většina z nich byla jen samčí. Jenže jako předchozí rok i dobře vyvinutá poupata meyeru přes pečlivé opylování odpadávala bez násady. Nová poupata, která meyer nasadil již v pokoji, byla se stále se zvyšujícím podílem samčích květů – na přelomu roku je podíl úplných, vyvinutých květů k samčím jen asi 10%. Genoa, na rozdíl od Meyeru, plůdky z těch několika úplných květů nasadila a byť jen velice pomalu, přece znatelně rostou. Tahle Genoa, když už něco nasadí, jen výjimečně shazuje, i když má z letního kvetení 4 ještě dorůstající plody. Na polici v zimní zahradě zatím zakvetly mandariny Okitsu (2. plodnost), Širokolistnyj a Wakayama (obě 1. plodnost). Zřejmě díky nižší teplotě a možná i výhodnější době při násadě poupat oproti dřívějším rokům nasadily plody Okitsu a Širokolistnyj. Udělala jsem probírku, Okitsu nechala 5 plodů, druhé mandarině jediný. Plody se na obou rostlinách nejprve očividně zvětšovaly, ale postupně do jednoho opadly. Wakayama měla květy deformované, tak byly odstraněny. Nepomohlo ani pomocné přisvětlení zářivkou v pošmourných dnech. Širokolistnyj nakonec zakvetl v pozdním jaru (již na terase) znovu a do konce července, kdy píši tento článek, drží jeden nyní rychle přirůstající plod.
A tak musím jednoznačně konstatovat, že v podmínkách mého zimování při teplotách kolem 20oC popř. i více nemá skutečně smysl nechat subtropické druhy (jmenovitě mandariny unshiu) nakvétat a pokoušet se je nechat plodit – pokud i plody nasadí, dříve či později je opět shodí. A na jaře, v době obvyklé pro kvetení, již třeba znovu nezakvetou. Naproti tomu remontantní citroníky, umístěné na širokém a chladném parapetu jižního okna (zimní teploty v místě rostliny několik týdnů v průměru cca 9 až 13oC) jsou schopny nejen nakvést, ale ze zimních květů i nasadit a udržet plody. Je ale vhodné povolit zimních plodů (nasazených v prosinci až lednu) co nejméně – již s ohledem na dosud dozrávající loňskou násadu.
Když mi citrusy nekvetou
Občas se mi s některou rostlinou stává, že přestože již má velkou, olistěnou korunu a vitálně roste, takže by mohla nést i několik plodů bez rizika pro svůj další vývoj, tvrdošíjně odmítá kvést a pouze roste a roste. V takové případě jsem zkusila jak některé osvědčené metody, tak i „hokus-pokusy“.
Jednou z osvědčených metod je vyvazování výhonů do vodorovné popř. jen mírně šikmé polohy. Tato metoda je známá i z našich ovocných stromů. Je tak potlačen bujný růst a rostlina si pro příští sezónu diferencuje pupeny více jako květní než růstové.
Další možností (pro subtropickou rostlinu nejpřirozenější) je chladné zimování. Čím více se alespoň pár dnů blíží teploty k 0oC, tím lépe a spolehlivěji rostlina nakvétá. Právě s touto metodou mám osobně nejlepší (ale i trochu drastické) zkušenosti. Při zimování části mých rostlin v pouze temperovaném skleníku, kde z úsporných důvodů pouštím teplotu až pod bod mrazu a přitápím teprve při teplotách -2 až -3oC, jsem v poslední dvě zimy velmi nedobrovolně vystavila rostliny pořádnému „drcnutí“ mrazem o hodnotě -5 až -6oC (a v noci na několik málo hodin možná i ještě většímu). Odolné rostliny bez plodů po takové zkušenosti neobyčejně bohatě nakvetly – kromě mandarin unshiu i pomerančovníky a mandarina Kinnow a zároveň i bujně přirůstaly.
U citroníků (popř. tropických citrusů) je místo mrazů vhodnější opatrné a kontrolované přisušení (u citroníků tzv. Verdelliho metoda). Osobně jsem ji nezkoušela, pouze citroník Novogruzínský, který jsem již před asi 15 lety koupila jako plodící řízkovanec a za celá léta u mne vůbec nenakvetl, (zato ho skoro zničily před 8 lety puklice, po nichž musel být ořezán až na kmínek), jsem zkusila několik týdnů venku v létě lehce přisušit – zalévala jsem ho vždy až po silnějším ovadnutí listů – jenže zcela bez efektu. Po návratu k normálnímu režimu s hnojivou zálivkou vyrazil spoustu silných, bujných výhonů, ale květy nikde.
Na Novogruzínský a také Meyer jsem pak loni v létě, když oba nekvetly (Meyer od zimy v bytě, kde z mnoha květů nic nenasadil), vyzkoušela jiný trik – zahrabala jsem k němu do půdy hnojivo na růže, které u růží podporuje jak jejich růst, tak nakvétání. Novogruzínský zase vůbec nic, Meyer začal nakvétat na terase až na podzim, ale pak při zimování v bytě kvetl, jakoby nevěděl, kdy přestat … a zase bez násady. Na to, aby udržel konečně plody, jsem mu zkusila dodat draslík zálivkou manganistanem draselným. Jenže jsem se jaksi přesypala, místo růžové vody byla zálivka temně fialová a já si toho všimla, až už bylo pozdě a část obsahu konve byl v květináči… A ačkoliv jsem pak kořeny důkladně několikrát prolila čistou vodou a nahradila vyplavené živiny řádným přihnojením, mangan udělal své – během sotva tří týdnů „odešly“ všechny poškozené a méně odolné listy, narostlé při předchozí zimě v bytě. Zdravé listy naštěstí tuhle manganistanovou „patálii“ přežily bez úhony.
Tenhle pokus s neobvyklým hnojivem, určeným pro kvetoucí rostliny, nebyl mým prvním. Již před dobře 10 lety jsem vyzkoušela u tři roky nekvetoucího řízkovaného kalamondinu zálivku s hnojivem na letničky. Tehdy se jednalo o Starklův speciál. Musím přiznat, že jsem byla až příliš netrpělivá a místo nanejvýš 2 až 3 zálivek jsem kalamondin pohnojila s odstupy 1 až dvou týdnů mezi zálivkami celkem aspoň 6x…! Kalamondin ale stále nenakvétal, tak jsem to vzdala a řekla si: „tudy cesta nevede“. Jenže … asi po měsíci se začala objevovat poupata a kalamondin pak v několika krátce po sobě jsoucích periodách kvetl a kvetl. Přestala jsem počítat po 500 květech! Zdál se mi dost silný, dostala jsem ho 3 roky předtím s plody, tak jsem ponechala kolem 20 plůdků. Nakonec jich dozrálo asi 10, byly ve velikosti max. 20mm a mně začalo dělat starost rychlé prosychání koruny. Rostlina nepřirůstala, občas se objevilo ještě nějaké poupě a po zimě v paneláku zůstala v létě z krásného keře jediná ubohá větev. Rostlinu jsem nakonec jen tak-tak přes léto na zahradě zachránila.
Z toho pro mne plyne poučení, že musíme bedlivě sledovat nejen stav své rostliny, ale také obsahy a poměry jednotlivých prvků v použitých hnojivech. Např. hnojivo pro růže může obsahovat vápník – citrusy ho sice nemají rády, ale malé množství jej také nutně potřebují. Citlivá je na vyšší volný vápník v půdě hlavně trifoliáta, takže hnojiva s vápníkem bychom neměli v případě trifoliáty jako podnože použít.
VII. 2006
Náhledy fotografií ze složky Kvetení citrusů